Tak jsem zřejmě dopochodoval. Vypovědělo mi službu pravé koleno.
Tak jsem zřejmě dopochodoval. Vypovědělo mi službu pravé koleno. Večer jsem ulehl a ráno jsem zjistil, že koleno neslouží, k tomu že mám skoro vybitý mobil, nemám co jíst a k nejbližší civilizaci deset mil podle kanálu a pak po silnici.
A to jsem měl včera představu jak se dojdu podívat do rodiště Shaekspera. Asi nepodívám. V tuhle chvíli je těch osm kilometrů nad mé síly. Dorazil jsem do vesnice. Našel hospodu, ale nikam nezavolám protože není signál. Začínám o Anglii jako technické velmoci ztrácet iluze. Je to až příliš často. Když potřebuji telefon je mi k ničemu. Nedovolám se, nic nezjistím, ani WiFi sít není dostupná. Zdá se, že se v té střední Evropě příliš podceňujeme. Mám dvě sítě k dispozici a nejde ani jedna. Tohle se mi loni v Německu, Rakousku a Itálii nestalo ani jednou.
To koleno mě skutečně zaskočilo. Týden do konce dovolené, když mám energii pro iPhone nemám signál, k jidlu nic nemají, sháněl jsem aspoň nejaké ubytování abych se umyl, orazil a rozhodl se co dál. Nic jsem nenašel.
To nejlepší co asi v tuhle chvíli mohu udělat je, že se dostanu z téhle díry někam kde je signál, zavolat Ritě, Lukášovi nebo dceři, ale ta jela dnes s Katkou a oběma Romany do Skotska. Tak těm až naposled, abych jim nekazil dovolenou. Až když bude situace beznadějná. Zatím je napjatá, ale řešitelná. Aspoň si myslím.
Něco podobného jsem zažil na Novém Zélandu, kdy mi deset dní před koncem vypověděli službu kotníky. Hlavně ten pravý. Deset dní do konce a tisíc kilometrů na letiště. Zvládl jsem to stopem. Ale taky to nebyl med, co bych si jim chtěl mazat rohlík denodenně k snídani.
Naštěstí jsem sám, nikomu nevisím na krku a nekazím mu plány a dovolenou. To by mi vadilo nejvíc, že jsem někomu na obtíž. Holt nějak těch par dní postupně někde přečkám, ve čtvrtek se dostavím do Norwiche k Lukášovi. Koleno potřebuje klid, tak se zásobím, utábořím a oddechnu. Mám v nohách asi osm set kilometrů, tak by to letos mohlo stačit. Bude ze mě belhající turista. Ale bylo těch potíží na jednu dovolenou docela dost. Puchýře z rozšlápnutých bot. Naražený žebra, zapomenuté brýle doma, ztráta redukce, mizerný signál a teď k tomu koleno. Žádné fatální věci, ale namíchne to.
Po včerejším odvysilaném dílu mi prišla hramada mailů. Kupodivu i ze Slovenska , kde mi pisatelka napsala hezký dopis a doufala, že ji odpovím, i když je Slovenka jako ta paní ze Slovenska, která mě obtěžuje. Odpověděl jsem ji. Nemyslím, by všichni na Slovensku měli podobnou povahu jako ta, co si říká frenie, Daniela, Karel a já už ani nevím jak..
Zatím co jsem četl komentáře, byl tenhle díl přijat asi nejlépe. Zřejmě ten staletý problém alkoholismu netáhne tolik jako ty více exotické závislosti. Dostal jsem také moc smutný mail od jedné ženy, které se oběsil bratr pravděpodobně kvůli problémům se závislostí na hazardní hře. Jo, kolik už takových případů znám. Hazardní hráči umí báječně predstírat a najednou visí.
Závislost na hazarní hře má strašlivé dopady a ti frajeři, co v tomhle případě podnikají v oboru hazardu, si zcela vedou zcela bezohledně. Stejně jako prodejci drog. Hazard je děsivě návykový a zároveň tím, jak se zdá neškodný, i zrádný. Řekl bych, že tam ze všech závislostí záleží na osobnostním nastavení. A považuji terapii patologických hráčů za obtížnější než třeba alkoholiků. No, uvidím a budu mít signál a co si ještě přečtu. Jestli čubka ze Slovenska, neboli ta paní ze Slovenska, něco „mazaného a moudrého“, intrikářského vymyslí. Zatím si sedím, nemusím se hýbat, tak žádné potíže. Bed a breakfest jsem zatím dotazováním místních gentlemanů nesehnal, tak naberu vodu a vyrázím hledat vhodné místo k táboření. Uvidím jak bude zítra. Ráno moudřejší večera. Jak zpíval Pavel Bobek:
řekla, ty hloupý, noc na všechno lék má, a zítřek snad lepší odpověd ti dá. Dala mi pusu a já připustil, že asi pravdu má. Je přece dvě stě cest…