Jak si tak čtu blogy u konkurence, a rád si čtu ty ekonomické, přemýšlím. Tedy nejen o ekonomii jako takové, ale i o marketingu. Plus reklamě. Možná na to přijdu, možná ne.
Jak si tak čtu blogy u konkurence, a rád si čtu ty ekonomické, přemýšlím. Tedy nejen o ekonomii jako takové, ale i o marketingu. Plus reklamě. Možná na to přijdu, možná ne. Všiml jsem si že mnoho lidí nakupuje v Levných knihách. Což o to, také tam rád zajdu. Rád tam nakupuji. Vidím tam výpravné publikace, které jdou o desítky procent dolu. Stejně tak filmy, muzika. Prodávají se tam věci, které kdysi někdo vydal, investoval do toho spoustu peněz. A ted nevydělá, jak si představoval. přitom ty knihy, filmy muzika splňuji veškeré marketikové náležitosti.
Co stojí vydání knihy tak trochu už tuším. A ty knihy jsou najednou k mání za pakatel. Jasně, sklady je potřeba vyprázdnit a všechno, co je nad režii je výdělek. Židé říkají. „Malý kšeft je také kšeft.” Nepochybně. Na internetu je spousta knih, které jsou dostupné. Stačí objednat, zaplatit jak knihu, ta poštovné a máte co jste chtěli.
Po zkušenostech, které s vydáváním knih mám, si říkám, že pokud nehodlám vydat knihu jako charitativní akci, pak asi nemá smysl očekávat zázrak ve formě výdělku. Jedině v tom případě, že někdo sponzoruje vydání, jako jsem měl kliku já a ještě se ta kniha nějakým způsobem prosadí do televize. Pak má naději, že neskončí v Levných knihách, co jak už vím, mnozí autoři berou jako potupu. Konečně koho by těšilo zjistit, že z ceny se slevilo například 80% a přesto kniha není ani v regálu, ale je naštosovaná na hromadě. Mě by to fakt nepotěšilo. Samozřejmě internet, lidé málo čtou, tedy knihy, muziku si stahují. Filmy také. To všechno asi vytváří ony štosy.
O co mi jde. Jestli skutečně je marketing tak mocný aby dokázal prodat tu obrovskou spoustu titulů, obrovskou spoustu slov, která jsou napsaná? Jestli je vážně ta reklama tak mocná a zda vzdělání skutečně vede lidi k tomu aby četli a nad přečteným přemýšleli? Dumám nad tím, zda a jestli vůbec je valná většina lidí ochotna si namáhat mozek aby jejich slovník obsahoval něco víc než slogany a technická data.
Vzdělanost údajně stoupá, kdekdo samá maturita, na všechno se vypisují konkursy, ale na úrovni třeba slovního projevu to vidět není. V dobách kdy jsem jezdil u plavby bylo zvykem se sejít v kormidelně, pokud jsme měli hotovo, nebo nebylo počasí na práci venku a povídalo se. Na vyprávějících bylo znát, že většinou hodně čtou, maturitu měl málokdo a přesto mám pocit ti lidé měli mnohem větší slovní zásobu než dnešní televizní baviči. A byli to amatéři, kteří nesledovali jiný cíl, než si krátit dlouhou chvíli. Ono stačí sledovat dnešní baviče a poslouchat vypravěče ze šedesátých sedmdesátých let.
Záměrně používám slovo vypravěč, abych jej přesně oddělil od slova bavič. Vypravěč nebaví, on vypravuje, vypravuje příběh, který má děj, začátek a konec a chvíli trnete, chvíle se smějete, příběh končí a najednou z něj vylézá i jisté poučení. Z příběhů totiž vždy je poučení. Bavič nedává poučení. Bavič vás má bavit, to je jeho jediný úkol. Rozesmát, přinést pohodu. O poučení nejde. Rád sleduji vypravěče. Vždycky jsem je rád sledoval. Sledoval jsem je jak hrají příběh, jak ho prožívají, jak mluví s posluchači slovem i tělem.
U bavičů mám pocit, že se snaží aby se všichni bavili, všichni se smáli, humor koření života, ale pokud je koření moc, pak jídlo není k žrádlu. Ted se vrátím k onomu marketinku. Podle všech pravidel, obálka má být nápaditá, upoutávající, nepřehlédnutelná. Jenže, když jsou skoro všechny upoutávající, nepřehlédnutelná, pak se asi zřejmě musí mezi těmi nepřehlédnutelnými ztrácet.
Ti lidé, co chtějí prodat mají strašně těžkou úlohu. Svět je jeden velký barevný bazar. A jakou zvolit barvu a jakou kombinaci aby si kupující, řekl, „tohle musím mít.” Jestli je při prodeji v knih, muziky, filmu to nejdůležitější. Osobně si musím knížku prolistovat, pokud ji neznám nebo autora, abych si vybral. Samozřejmě mám rád hezké obálky, ale ty hrají druhořadou roli. U mne.
Marketing mi přijde jako oni baviči. Barevný ohňostroj, spousta nápadů, ale nikde příběh. Nějak mám pocit, že se marketing jako takový začíná vyčerpávat. Ještě prodává, ještě zaujme, ale ukazuje se, tedy aspoň já si myslím, že brzy bude prodej knih, stejně jako dýmky jen pro jistý druh lidí. To samé muzika. Ceny půjdou dolů. Asi jako ty knihy v Levných knihách. Lidé se chtějí bavit, chtějí příběh, chtějí informace, ale v záplavě slov a barev jsou ony ingredience skládající příběh, zahlceny kořením. Sice drahý dobrým kořením,ale.. jen koření k jídlu není.
Ceny filmů šly dolů, dobrých filmů. Pokud bych uvažoval v cenách před deseti lety, tak dobrý film na DVD pro většinu lidí velmi těžko dostupný. Dnes jsou dostupné a přesto skladem. Zrovna tak knihy. Spousta knih by kdysi byla i v té konkurenci snadno prodejná a nemusela by mít bůhví jakou výpravnou obálku a marketing. Časy se změnily a víc se zřejmě číst nebude, tedy ne stylem jakým se kdysi četlo a a lidé přes veškeré obdržené informace ve vzdělávacích ústavech zřejmě víc přemýšlet než kdysi nebudou. Někteří ještě méně.
Takže čtu ekonomy, marketingové odborníky, sleduji lidi v prodejnách knih a říkám si, je to opravdu všechno to hemžení kolem tak důležité. Možná je, protože vytváří to pracovní místa ve službách, která si nikdo kdysi neuměl ani představit. Mnoho lidí si kupuje chytré knihy a DVD o marketinku a a věří tomu, že prodává obal, slogan a nápad. Koupě pro koupi.
Možná ano, jen mě tak napadá, že čím víc těch sloganů kolem knih, muziky a filmů je, tím víc se ta muzika, kniha i film ztrácí v oněch sloganech a ztrácí se příběh, který mají vyprávět. A než se dostanou čtenáři, posluchači a diváci k příběhu, začnou myslet a uvažovat ve sloganech. A pokud někdo uvažuje a vidí svět podle reklamního sloganu, pak nemá pro něj smysl číst nebo poslouchat příběh, nebo v písni sledovat text. Je překořeněno. Díval jsem se na film v sobotu.
Film, který jsem viděl kdysi v kině a líbil se mi. Ale při třetím reklamním přerušení během hodiny jsem se na něj dívat přestal. Ze stejného důvodu neposlouchám komerční rádia, kde vždy je zajímavá píseň, ale vždy je před ní reklama, která do ní vstoupí. Marketing. Bere-li mi někdo příběh ve filmu a nebo písni jsem rozezlen. I v písni je příběh a písně vyprávěly vždy příběhy. I obrazy i sochy vyprávěly příběhy. Slogany k ní nepotřebuje. Stejně tak nepotřebuji marketiggové ujištění jak skvělou knihu jsem si koupil.
Narazil jsem včera na několik knih ke stažení na internetu, knihy od Jiřího Kulhánka, které nejsou momentálně k dostání. Dvě jsem přečetl, za odpoledne, zaujatý příběhem, které ty knihy vyprávěly. Četl jsem je zkopírované do Wordu, četl jsem bez jakékoliv barevné úpravy a nemohl jsem se odtrhnout. Není to pohodlné listování, číst v PC, ale příběh je příběh. Sice beletrii, skoro nečtu, ale i knihy, které nejsou beletrii, jsou knihy, které mají svůj příběh.
Například příběh jménem „Katedrála a tržiště” od Erica Raymonda, příběh jednoho poštovního klienta a jednoho operačního systému, se četl naprosto sám. Četl jsem ho na internetu. Zde se dá číst – Katedrála a tržiště. Četl a byl jsem tím příběhem uchvácen. Bez marketingu, bez nadměrně vychvalovacích slov. Tak jak to s tou ekonomikou a marketinkem reklamou vlastně je?