Přečetl jsem si zajímavý blog od Benjamina Kurase a www.aktualne.cz/blogy. Pod názvem, „Nejsou chlapi.” Líbil se mi a byl zcela výstižný.
Přečetl jsem si zajímavý blog od Benjamina Kurase a www.aktualne.cz/blogy. Pod názvem, „Nejsou chlapi.” Líbil se mi a byl zcela výstižný. Ano Kuras má pravdu, že čtyřicátník splňující požadavky čtyřicetiletých uchazeček o opravdového muže, nemá potřebu se ucházet o čtyřicetiletou ženu. Tedy většinou. Navíc mé zkušenosti mi říkají jedno. Čtyřicetileté ženy mají nároky jako dvacetileté, ovšem to co nabízí dvacetiletá, málokdy nabídnou. Už jen proto, že, jim není totiž těch dvacet let, nemají ony ideály a víru ve své muže, ať ty současné nebo budoucí. Dvacetileté ženy je ještě mají, ze kterých ne všechny vyrostou. Ty dvacetileté, co z nich nevyrostou na rozdíl od těch hledajících čtyřicetiletých žen, které mají obrovské požadavky, jaké by si málokterá dvacetiletá troufla vznést, ty dvacetileté vidí svoje muže jako chlapy, které našly a ač se jim někteří lidé, posmívají, ony stále vědí, že ten co májí doma, hřeje, umí se postavit na stranu své ženy a dětí, když je třeba, umí nechat své ženě prostor pro její realizaci a její život. Znám takové ženy a je jim víc než čtyřicet, znám je i jejich muže dlouho, třeba těch třicet nebo čtyřicet let.
Ty inzerující, čtyřicetileté ženy, o kterých píše Kuras žijí ve své představě o nemohoucích chlapech,možná z toho důvodu, že se takového chlapa, zbavily. Nebyl jim dost romantický, klukovský pohodový. Oplýval starostmi z práce, o peníze rodinu. Takže si dávají nzeráty, chodí na chaty, kde mluví o těch „neschopných nemohoucích chlapech, co mají doma, a co ho chtějí buď kompletně vyměnit, nebo aspoň podvádět. Většina dvacetiletých dívek skutečně jde do vztahu s tím, že ten co si ho vybrala, je ten nejlepší. Pro ni a v jejich očích. Některé z toho takzvaně podle svých slov vyrostou. Vyrostou a stanou se z nich ty inzerující, nebo na chatu, rautech, po různých firemních setkáních „opravdovou lásku” hledající. Vůbec nepochybuji, že ji nabízejí, že ji hledají a touží po ní. Jak už bylo řečeno, čtyřicetiletá žena, tímhle čtyřicetiletého muže málokdy osloví. I on má své zkušenosti a je o něj zájem u těch mladších. On při troše soudnosti ví, že žena, která se zbaví svého čtyřicetiletého partnera, nebo staršího, velkou mírou spolehlivosti neoplývá. Taková žena a znám jich také dost, po čase začne toužit po další romantické lásce, protože tu předchozí vyčerpala jak vodu ze studně. Žádná studna není nevyčerpatelná, stačí jen větší a výkonnější čerpadlo. A žádná láska není nekonečná a i ta největší jen z jedné strany čerpaná a druhou stranou nedoplňovaná se vyčerpá.
Mnohé čtyřicetileté ženy, chtějí muže s duší kluka. Chudinky. Nevědí po čem touží.Muž s duší kluka, který uvízl ve svém dětství, a že takových mužů znám, prostě si jen hraje. Uvízl v dětství, je šarmantní, baví onu ženu dává ji mnohé, co zdánlivě doma nemá. Nebo má, ale už jí otrávily ty hry, které provozuje ten co s ním má ty dvě děti. Doma doma mají, podle svého mínění blbce, který má jen nectnosti. Ten hravý muž, s duší kluka jednoho dne, odejde od ní stárnoucí více než čtyřicetileté ženy a nechá ji jejímu smutku a stesku. Nebo neodejde, zůstane s ní protože ona dává jako dávala na začátku v naději, že bude také dostávat. Nebude. Muži s duší kluka nemají odpovědnost a nemají potřebu se vázat, neb vědí, že kousek dál je jiná, která čeká s otevřenou náručí na charismatického, šarmantního muže. A patřičně toho využívají. Můžete se na nás zlobit, dámy. My víme, že za rohem jsou jiné s otevřenou náručí čekající.Proto nemáme potřebu se zas až tolik snažit.
U čtyřicetiletých žen je jeden problém. Ony se udržují v představě představě, že jim je skoro pořád těch dvacet, skoro pořád na dvacet díky kosmetickému a oděvnímu průmyslu vypadají. Díky těmto představám jim chybí jistá soudnost. Ta soudnost spočívá v malém, leč důležitém rozdílu mezi tím, co opravdu mohou nabídnout ony samy a tím co požadují. To co ony dávají, nikdy neopomenou zdůraznit, jaká je to oběť z jejich strany. Co poskytují muži je čirá samozřejmost a nikdy se ti muži nesnaží dost. Kupodivu zjistí a to dost často, že ten muž, kterému dávají najevo, že jeho snaha je samozřejmá a jeho snaha vždy malá, se jednoho dne ztratí, aby s e po čase vynořil po boku s podstatně mladší, většinou krásnější bezostyšně se kolem ní prošel, je-li vychovaný, pozdravil a šel dál. Ony čtyřicetileté a starší ženy potom vykřikují slova o tom, že muži lépe vidí, než myslí. Mýlí se. Oni jen prostě si najdou ženu, která jim poskytuje to samé co ony, jen v novějším vydání a lepším balení.
Takže jednoho krásného dne je to stejně jako v onom notoricky známém vtipu sedí chlapeček ve škole u okna dívá se z něj a říká. Dnes je krásně, dnes by mohli jít.Učitel se ho ptá, co že tím má na myslia on povídá. Náš tatínek doma říkal, že jednoho krásného dne, půjdou komunisti do prdele. Tak dnes je krásně, dnes by mohli jít Tedy ty čtyřiceti a více leté mají někdy kliku, a potkají muže, který je miluje. A ony tak dlouho napínají jeho trpělivost a tak dlouho mu všemi možnými způsoby dokazují, že je stejný jako ten blbec, co mají doma, až jim jednou zcela nepokrytě dá najevo, že tedy, když chce jít, tak může jít hledat jinam. ”Dnes je krásně, tak se ti bude dobře cestovat za štěstím.” Jak jsem kdysi pravil jedné takové, co ji sice nebylo čtyřicet, bylo ji podstatně méně, ale už jsem měl plné zuby nároku, které vznášela.
Zvedla se a odešla do neznáma. Pak mě několik let ostouzela. Stejně jako další, které nebylo nic dost,a tak odešla, přes rok a půl mi dávala najevo jak je šťastná a když jsem nereagoval, tak po roce a půl se ztratila, protože si přečetla moji strategii mlčení, aby se časem vynořila a zjistila, že je na tom stejně.Nemám zájem a strategie mlčení, kterou jsem začal praktikovat o něco dříve než ona, mi umožnila si uvědomit v odstupu výhodnost jejího odchodu. Choval jsem ve smyslu:
Jednoho krásného dne odešla a tedy si žije s jiným „báječným chlapem.” Žije si s ním a nezajímá mě jak je šťastná. Já ji jeji, na všechnu strany štěstí inzerované nezávidím, jen si ale pamatuji, co říkala ještě půl roku po svém odchodu svým kamarádkám. Źe jsem byl její největší láska. Takže se ptám. Z jakého důvodu mi dnes, dává najevo, že je šťastná s jiným? Mám za to, že opravdu šťastná zamilovaná žena, se vůbec nepokouší předchozímu partnerovi, kterého opustila, dávát najevo svoje štěstí. Pokud to dělá, usuzuji, že asi tak šťastná nebude, ale to už není můj problém.
Té odešlé, po odchodu trestající, nebo alespoň o trestání se poušející, jsem řekl. „Kdyby ten chlap, co zaujímá moje místo v posteli a jak říkáš i v srdci, domyslel, co znamená tvoje chování, musel by ti říci. Až si ujasníš, koho vlastně chceš a jak jsi s kým na tom, pak se třeba budeme bavit o nějakém vztahu s hloubkou mezi námi. Do téhle chvíle si jen vyřizuješ mým prostřednictvím účty s Jílkem.
Ano, i takové jsou čtyřicetileté ženy. Potrestat chtějí a když se jim to dokonce skoro povede, zjistí, že nejvíc potrestaly sebe. U toho skoro potrestaného vzbudily pocit naprosté nedůvěry k jejich slovům, hovořícím o nějaké přízni k jeho osobě. Uráží je, že jim ten skoro trestaný naprosto nevěří cokoliv říkají. Ani ty formální přání, které se při nějaké společenské příležitosti říkají. Alespoň já osobně, ženám, které mě měly snahu trestat říkám. „Nech si svá přání a pozdrav pro sebe. Nemám potřebu tohle přijmout od člověka, který se mi snažil uškodit.
Ačkoliv,lidé mající touhu potrestat bývalého partnera/ku si neuvědomují, že tím dávají najevo cenu bývalého partnera. On prostě po celou dobu pokusu o trestání, zaujímá takový prostor, že v něm na skutečný cit a vztah s Což by tomu trestanému mohlo i lichotit. Ale mě to většinou nelichotí. Spíš otravuje. Ta otrava plyne z nudy, protože ty tresty jsou pořád stejné. Jsou bez fantazie a dá se docela dobře předpokládat jejich pokračování. Navíc, ty ženy se u těch pokusů o trest většinou patřičně zesměšní ve svém okolí. Většina lidí si toho všimne, někteří patřičně okomentují.
V srdci trestajícího následovník/následovnice, opuštěného kupodivu nemá místo. Nebo ne alespoň tolik jak by si onen následovník přál. Vůbec si někdy nevšimnou, ti následovníci, nebo nechtějí všimnout, že slouží jako nástroj k vyřizování osobních účtů. Nevšimnou si a doplácí na to.
Kdysi dávno si mě jedna bývalá láska vybrala jako takový nástroj. Naštěstí jsem její „skrytý motiv”objevil mnohem rychleji než potřebovala a vzdálil jsem se. Nebyl jsem pro tu chvíli za pitomce, který udělá špinavou práci, za to mu zaplatí trochou sexu a zase může jít. V ten okamžik jsem byl nepřítel číslo jedna. Ale s tím umím žít a pokud mi nemíří kopím, nebo pistolí na srdce, nic se neděje. Vola nikomu vědomě dělat nemíním.
A na konec. Zastávám zásadu. Ženy mnoho požadující, musí hodně nabízet. Vycházím z jasné skutečnosti, že ženy po lásce a milování touží stejně jako muži a většina žen navíc ještě touží po opoře, poskytnutí materiálním zabezpečení, pomoci při výchově dětí. Myslím, že je tohle docela přirozený požadavek.