Tak se ještě vrátím trochu k tomu včerejšímu natáčení. Myslím si, že pro člověka jako je pan Saudek je pomyšlení, že jeho dvě dcery fetují velmi obtížné.
Tak se ještě vrátím trochu k tomu včerejšímu natáčení. Myslím si, že pro člověka jako je pan Saudek je pomyšlení, že jeho dvě dcery fetují velmi obtížné. Konečně tohle by bylo obtížné pro každého včetně mě. Rodiče, kteří mají tohle trápení a bolest jsou velmi často šťastní z toho, když jejich dítě přestane fetovat. Kupodivu, velmi často jsou nešťastní z toho, že dítě sice přestalo fetovat, ale mimo té abstinence, nic jiného nezměnilo. Znám takové případy a vím, že tahle záležitost se netýká jen rodičů feťáků, ale i manželek alkoholiků, hráčů, případně jiných rodinných příslušníků závislých. Ve všech léčebnách, co znám je abstinence posvátná kráva, která je nedotknutelná. Zdůrazňuje se její důležitost a ona důležitá je, beze sporu. Zdůrazňují se její výhody, a ona přes všechny potíže, které sebou nese, výhodná je. Mluví se o doléčování a především v tom duchu upevňování abstinence. Všude samá abstinence.
Lidé se učí rozeznávat rizikové situace. Rozeznávají, ale především ty, které za rizikové situace považuje pan doktor/doktorka. Ti hledají v minulosti a učí pacienty na základě svých zkušeností, aby si je uvědomovali. Málokdo z nich, těch lékařů, psychologů si uvědomuje jednu věc. Všichni závislí, pijí, hrají, fetují bez ohledu na cokoliv. Jsou smutní, pijí, jsou veselí, pijí, jsou rozčílení fetují, jsou bez nálady, hrají. Provozují svoji závislost bez ohledu na počasí, věk, váhu případně náladu. Tedy, jak se zdá, zkušenost minulosti nestačí. Je třeba, aby se především učili hledat a uvědomovat si svou touhu po své droze, teď, tady v tuhle chvíli, v léčebně, mimo léčebnu například na propustce. V žádném případě nenechat klienta a pacienta popisovat kdy pil, jak pil, kolik fetoval, jakým způsobem fetoval, protože to jsou jen závislostní kecy, při kterých se spolehlivě rozjede. K recidivě, kdyby někdo nevěděl k čemu.
Terapeut potřebuje vědět jak pacientovi je teď, aby rozuměl tomu, že jisté příznaky, jako sucho v ústech, pocení, strach z budoucnosti, strach ze zvládnutí situace někdy po propuštění je často znakem chutí dostat s e ke své droze a aplikovat ji. Alkohol je také droga, podotýkám. I když společnost lidí požívajících alkohol většinově závislá není. Ne všichni kdo pijí a mohou pít i hodně nutně nemusí být závislí. I na tuhle skutečnost jsem v pořadu upozornil. Možná, že to vystříhají, možná ne. Prostě alkohol je riziko. I člověk, který není závislý s e může do maléru dostat, třeba tím, že jednou za rok jede pod vlivem alkoholu autem a někoho zabije, případně zabije, nebo těžce zraní sebe. Zdá se mi ovšem neproduktivní halasně vyhlašovat abstinentská hesla ve společnosti, která není závislá. Daleko více se mi zdá výhodnější nenásilný přístup lidí, kteří prošli začátečnickým nadšením, dosáhli jistého poznání praktikují některé systémy, jako je jóga, zen či praktikování náboženské víry, protože všechny tyhle systémy doporučují více či méně zdrženlivost a střídmost v jídle a pití alkoholických nápojů, či používání jiných drog. Některé i sexuální střídmost a zdrženlivost.
Takže vlastní práce na sobě, spočívá v tom, že se učím rozumět sobě samému, učím se poznávat svoje možnosti, učím se rozumět druhým lidem a to vše jako závislý mohu dělat jen střízlivý. Abstinence není pak cíl ale prostředek. Nežiji proto abych abstinoval, ale abstinuji proto abych žil podle svých představ. Samozřejmě, výše uvedené náboženské a sebepoznávací systémy propagují a doporučují čistou hlavu, přesně z toho důvodu, že ze změněným stavem vědomí při požití drog, je dost obtížné dosáhnout sebepoznání a zbavují člověka vědomí nutnosti sebekázně. Sebekázně vedoucí a napomáhající sebepoznání. Holistický, neboli celostní přístup. Jedno bez druhého je nemožné, případně velmi těžko dosažitelné.
Prohlásil jsem v onom pořadu, že rozhodně nejsem apoštol abstinence, ačkoliv sám abstinuji 25 let. Nemám potřebu brát cokoliv lidem, jež nejsou závislí, jimž mírné požívání alkoholu nebere ani rodinu, ani zaměstnání, nepůsobí jim potíže, používají ho jako relaxační prostředek. Z mého hlediska, je propagace abstinence v široké veřejnosti, neefektivní činnost, která pouze způsobí odpor a vyvolá nevůli veřejnosti.
Ano každý kdo experimentuje s drogami se může stát závislý. Každý kdo experimentuje s hazardní hrou, se může stát patologickým hráčem. Ovšem, ne všichni se jimi stanou. To je realita a proto si myslím, že všichni apoštolové abstinence, hrozící peklem závislosti se mnohdy stanou nevěrohodnými a směšnými, protože jejich předpovědi se u většiny lidí nevyplní. Jestliže si mi někdo z lidí jež nejsou závislí postěžuje, že dnes není ve formě, protože včera vypil litr vína, nebo čtvrt litru tvrdého alkoholu, neudělám mu kázání o výhodách abstinence, ale pokrčím rameny a řeknu. Sám nejlíp víte, co vám prospívá a co ne.
Poku je někdo závislý na nikotinu, osobně mu nedělám přednášku o výhodách nekouření, ale pouze na něm vyžaduji aby nekouřil v mé přítomnosti. Třeba v restauraci. Nebo u mě doma. tam ani demokratickou diskusi nevedu. Činí-li tak, pak má svoji cigaretu, ale nemá moji společnost. V restauraci si sedám do nekuřáku, stejně jako ve vlaku. Díky mému požadavku, přestaly kouřit dvě ženy, které kouřily, ale protože stále musely kouřit o samotě, přestalo jim jejich chování vyhovovat. Já nekouřil, ony se po čase rozhodly nekouřit také. Po jejich rozhodnutí jsem je plně podpořil ve zvládání chutí uspokojit svůj organismus svou vysoce návykovou drogou a ony zjistily, že na nedostatek nikotinu a neuspokojení svých chutí a z toho plynoucí emoce, se jednoduše neumírá. Ze začátku obtížná sebekázeň, se časem stala pro ně velmi výhodným chování. Výhodným a pohodlným způsobem života.
Tak a zase se vrátím na začátek. Ono zdůrazňování abstinence, kterou mnozí zvládnou na poprvé, je utvrdí v přesvědčení, že vše zvládli a tedy není nic dál nutné dělat. Abstinují, žijí u rodičů,nepracují, nebo málo. Manželky se i nadále starají o blaho svých abstinujících manželů. Matky se bojí, že pokud synáčka nebo dceru pustí z očí a i domova, oni se o sebe nepostarají a nic nezvládnou. Příbuzní, kteří zaplatili za hráče dluhy jsou na sbe pyšní a mají radost jak mu ulehčili cestu do nového, lepšího, abstinentského života. …Abstinují, dobře žijí, jak zpívali pacienti u Apolináře a mě byli s tou písničkou k smíchu, protože jsem abstinoval, rozváděl se a vůbec dobře se mi nežilo. Abstinují, a tak zdá se že všichni jsou šťastní.
Nejsou. Rodiče, co pečují o svého víc jak třicetiletého syna, který s nimi bydlí, ženit se nehodlá, odstěhovat se nehodlá, protože on do pronajatého bytu nepůjde dřív než bude mít na hypotéku, ale platit hypotéku celý život, jaká děsná to představa. Tohle bylo třeba předmětem skupiny. Abstinuji, bydlím u mámy a nebo u táty, mám slečnu, co mě miluje, ale děti mít nebudeme, protože ještě nemám co potřebuji. Na děti není místo, čas a hlavně odvaha na sebe vzít riziko za jejich výchovu. Máma vzdychá, kdy že budou vnoučata, ale s tímhle přístupem synáčka, docela dobře předpovídá, že se vůbec nemusí dočkat.
Ti hoši si nevšimli, že nechtějí na sebe vzít odpovědnost. Odovědnost za sebe. Ale hlavně, se musím pochválit, jak jsem po tříleté abstinenci zvládnul situaci, kdy jsem tchyni vysvětli, že rumové pralinky pro mne nejsou to pravé.” Takhle podobně tam ti dva mluvili, potom se odebrali do vznešeného mlčení, nebo spíš uraženosti, neb jsem je nepochválil. Nepochválil a sdělil jim svoje vidění jejich chování. Neměli mě rádi v tu chvíli. V Bohnicích by je určitě pochválil. Jsem se jich zeptal, kdy že budou stát na vlastních nohách? A ptal se z jakého důvodu se oba diví slečně, že se nechce nastěhovat k nim do domu, vždyť by jim tam nic nechybělo. Vůbec je nenapadne, že jim ne, ale slečně rozhodně. Té minimálně svoboda si rozhodnout jak rozestrkat nábytek po místnosti, kde bydlí. O tom, že by si tam ona dala nábytek svůj se mluvit nedá. Protože, „tohle je přeci dobrý, bylo to dobrý pro mámu a nevidím důvod, proč by to nemělo být dobré pro tebe zlato?”
Zlato ovšem chce svůj nábytek, chce chlapa, co má odvahu ji vzít za ruku, odvést do bytu, který sehnal a říci ji. Tady si dělej co chceš, strkej gauč ze strany na stranu. Neslibuji ti, že budu každým tvým nápadem nadšený, to sice můžeš chtít, ale já vím že nebudu, jen je někdy budu z lásky k tobě snášet. Jestli chceš nový nábytek, tak na něj je tolik a tolik. Navrhuji koupit postel abychom měli kde pohodlně spát a milovat se. Jestli nechceš postel, ale něco jiného, musíš se smířit s tím, že láska bude na zemi na matraci. Samozřejmě, pokud slečna má pocit, že musí mít všechno hned, asi se zřejmě zhádají, dokáží-li ten konflikt oba ustát, projít jim, dojde jim, že pomalé zařizování má svoje kouzlo, tedy pro mne alespoň mělo a projdou touhle etapou a budou si do konce života gratulovat jak byli šikovní a vytrvalí. Dobře zvládnutý konflikt zlepšuje vztah. Bez konfliktů to nejde. No a pro dnešek konec. Třeba se k tomu ještě vrátím. A proberu další aspekty, toho osobnostního růstu založeného na abstinenci.