Po dlouhé době jsem se opět odhodlal si koupit noviny. Lidové. Chápu, že papírové noviny jsou staromilství, protože jako člověk, jdoucí s duchem doby, čtu zprávy na netu. Většinou.
Po dlouhé době jsem se opět odhodlal si koupit noviny. Lidové. Chápu, že papírové noviny jsou staromilství, protože jako člověk, jdoucí s duchem doby, čtu zprávy na netu. Většinou. Ale padla na mě nostalgie, kdy jsem mimo jiné noviny používal nejen ke čtení, ale i ke schovávání se před lidmi v tramvaji a nebo k tomu abych se na někoho nemusel dívat. Za iPhone se tak pěkně člověk neschová.
První pracovní týden zvolna odplynul, zkontroloval jsem stav svých skupin i financí. Obé je zatím celkem v pořádku až na zlodějské manýry firmy, co si říká O2. No ale tak už to na světě chodí, že někomu v podstatě prochází loupež za bílého dne. Zaplatil jsem si sice balíček na internet do zahraničí, leč, co mi doma pohodlně vydrží na měsíc, to se v cizině nějak zázračně zrychluje. Ale nebudu se rozčilovat, prozkoumám podrobnou fakturu a potom začnu jednat.
Včera jsem se dozvěděl příjemnou věc. Vychoval jsem dalšího terapeuta z našich řad. Nejen abstinující pacienti, ale i abstinující terapeuti. Nastupuje do práce. Sice na malý úvazek, ale každý nějak začít musí. Myslím, že už je to čtvrtý nebo pátý, za těch šestnáct let. Ono je mnoho těch, kteří v začátcích léčby, chtějí pomáhat, hlavně sobě, protože se domnívají, že tím, že se stanou terapeuty budou v bezpečí, což je jejich omyl. Takže mnoho povolaných, málo vyvolených. Hlavně vytrvalých a s nadáním. Myslím, že Marcel má oboje. Konečně jsem mu tu cestu před pár lety doporučil. Nebudeme tu nikdo věčně a je třeba mít komu předat štafetu a možná i skupiny. Co když si vážně toho poníka pořídím a budu cestovat tím zdejším světem.
Zlehka se vracím do reálného světa. V novinách se dočítám katastrofické zprávy, ale jedno je jisté. Už se pomalu objevují pozitivní zprávy kolem ekonomiky. To by mohlo zrychlit ten proces návratu. Zatím jde vše, jak jsem já ekonomický analfabet, v blozích předpokládal. Časy jsou těžké, nikoliv však zoufalé. Ještě nějaký čas to bude vypadat, dost divoce, ale ono se to vlečením po dně zklidní. Tyhle zákonitosti fungují stejně v ekonomice, jako v osobním životě. Člověk padne na dno, nějaký čas se po ně zmítá v křečích, pak ho křeče přejdou, je zesláblý, kouká jak se udržet na nohou. Časem, aniž by si to uvědomil, už leze pomalu do kopce a ani se nezadýchává. A najednou je ze dna venku. Měla a má ta krize smysl. Ukázalo se jakou vědou je ekonomika. Ukázalo se že ekonomové stejně jako psychologové a náboženští vůdci pracuji s daty, co se vědecky tváří, ale jen tváří. Události a děje, které jsou takhle založeny na čisté víře mohou mít spoustu dobrého a platného poznání, leč exaktní věda to není a nebude. Věštící ekonom je na stejné úrovni jako šaman zahánějící píšťalou nemoc. V jistých případech a není jich zas tak málo ona píšťala je mocné médiu, co zlé duchy zažene a pacientovi se uleví, ba dokonce se dá napsat na tohle téma „vysoce vědecké pojednání.” Stejně vědecké jako je psychoanalýza. Ta také určitému okruhu lidí pomáhá, i když spousta její teorie jsou krásně vyvedené mnohdy čtivé bláboly.
Včera jsem tak cestou na skupinu nakoukl do knihkupectví a už už, jsem si jeden takový krásně čtivý blábol málem koupil. Nakonec odpor k psychoanalýze zvítězil a dal jsem si na Palmovce místo toho zmrzlinu. Taky jsem si docela užil. Přemýšlel jsem o tom Miladině požadavku abych napsal co všechno člověk musí udělat aby měl lepší vztahy. Napadla mě jedna známá věta, hojně citovaná, samozřejmě z Bible. „Co nechceš aby někdo činil tobě, nečiň ty jemu.” A pokud se toho jeden drží, moc toho zas nenapáchá. Myslím zlého. Když už neudělal toho moc dobrýho, aspoň nenapáchá škody.
Jak jsem necenzurovaně četl ty dnešní noviny, tak jsem si už po několikáté říkal. Kdybych měl svět poměřovat podle novin, bojím se vyjít na ulici. Ne že by mě v životě nepotkaly smutné věci mezi lidmi, ale přeci jen ta koncentrace zla na tak malém prostoru je někdy děsivá. Nechtěl bych se živit jako novinář. Hledat senzace, vytahovat na lidi špínu, z dovolené politika udělat aféru, která podle novin div není na úrovni okradení sirotků a prznění malých holčiček. Řeknu na rovinu. Mít příjem co má politik a mít možnosti, co mají politici, neviděl bych důvod proč jezdit na chalupu do Orlických hor. Například, když mohu dovolenou trávit v tak krásné zemi jako je Itálie. Tak bych ji tam trávil.Já jim nezávidím, pro mne to není, mě stačí stan a stezka odněkud někam. Beztak ty luxusní vily, jsou sice pohodlné, ale rozhodně tam není pohodlnější postel než mám doma a lepší počítač než je můj Macbook, tam asi taky nemají.
Navíc valná většina lidí a hlavně novinářů, běsní, když se politici neumějí domluvit. A tatáž většina běsní, když se domlouvají. Obávám se že mnozí nepochopili, že politika je o umění vytěžit maximum z minima. A tyhle hrátky jsou jen na předvolební objednávku. Když nemáme nic jiného, budeme si dělat starosti komu vila patří, budeme si dělat starosti, kdo platí dovolenou, abychom získali vliv a moc a prodali jak ty noviny, tak informace, které mají znejistit ty kandidující. Znejistit, abychom je mohli lépe ovládat. Bývalý šéf tajné služby si najednou dělá náramné starosti o blaho národa a morální profil politiků a kšeftmanů. Podotýkám vyhozený šéf. Zřejmě moc schopný nebyl, když neuměl vycházet s tím, co ho měl možnost vyhodit. Co tak vím, schopného šéfa tajné služby si nikdo vyhodit nedovolí. Ten toho ví tolik, že všichni ho uctivě obcházejí.
Jakýpak asi byl pan Randák šéf, takové instituce jako je tajná služba? Šéf, který se neudržel u vesla, neuměl se ovládat, neuměl počkat, aby bez jakéhokoliv přímého střetu, se zbavil sobě nepohodlných soků. Tajná služba není klášterní škola a není pro lidi, kteří mají skrupule. Nemají sebeovládání a neumějí čekat a jednat zároveň v pravou chvíli. Tajná služba je na to aby chránila stát. Ochrana státu podle představ naivků, co se rozčilují v novinách se asi zřejmě vede podle skautských zásad. Konečně skautské zásady jsou dobré, vycházejí nakonec z křesťanských principů, ale v jistou chvíli a v pravý čas je nutné konat, tak aby „účel světil prostředky.” Konečně i Kristus říká. Buďte mírní jako holubice a lstiví jako hadi. Říkal to svým učedníkům. Zřejmě jim neříkal, Chlapci, co na srdci, to na jazyku. Protože to by to Evangelium dlouho nehlásali. Nakonec i on sám se několikrát skryl. Také podle dnešním měřítek dělal politiku. Politik, který všechno vykecá, patří do blázince.
Na lidi, kteří jsou schopni všeho, jsou nejúčinější ti na druhé straně, kteří také příliš zábranami netrpí. Pakliže si pořídím ochranku, výzvědnou službu, budu na ni chtít aby byla efektivní. Pravděpodobně budu chtít aby tam byli schopní lidé, kteří v rámci výkonu služby, budou umět věci, které jinak běžně slušní lidé neumí. Třeba otevřít byt, nastražit štěnici, urást kompromitující materiály, protože pak protivníka držím v šachu. Tím ho donutit ke spolupráci atd.
Rozhodně nebudu tak „chytrý” jako ti idioti, co posílají vojáky do války, třeba do Afganistanu a chtějí na nich aby stříleli až druzí. Ti pitomci netuší, že voják, který by měl vystřelit až druhý, už nikdy nevystřelí. Mrtví vojáci nestřílejí. Těm se maximálně vypálí čestná salva na pohřbu u hrobu a pronese se něco ve smyslu. „Padl na poli cti a slávy.” Jsem toho názoru, že na takovém pohřbu by měli při tom střílení čestných slav dát ještě jednu ostrou do těch idiotů, co jim vydali takový rozkaz a nechali je na pospas protivníkovi.
Ovšem politicky super korektní idioti žijí ve svých představách, cpou nám je a vydávají je za moudro, co spasí svět. Jo houby. Maximálně si ti nekorektní budou dovolovat čím dál tím víc, což se nakonec děje. Hezky ta politická korektnost vypadá, ale je to ještě větší pitomost než psychoanalytická teorie.