Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného…
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného…
Tohle je začátek vyznání víry, neboli „Credo” takzvané Nicejsko-cařihradské, které se modlí křesťané především katolíci na celém světě. I já se ho modlím a z toho důvodu věřím, že Stvořitel je podstatně vyšší moc, než vesmír a astrologie, numerologie, šamanství. Pokud mám všemohoucího Boha, nepotřebuji víru že hvězdy řídí můj osud. Bůh řídí vesmír. Tahle víra vůbec nevylučuje moji víru v to že byl kdysi velký třesk, na jehož základě vznikl vesmír a vše co s tím souvisí. Pak ještě věřím, že jsem dostal jako všichni ostatní lidé rozum na to abych se jim řídil. Dostal jsem schopnost rozeznat dobré od zlého a dostal jsem schopnost se rozhodnout podle rozumu. Takže tomu věřím a podle toho se řídila i má odpověď „M”, která volně parafrázovala sv. Ignáce z Loyoly. Na světce se musíte spoléhat s vírou jako by bez něj nic nešlo, ale chovat se a pracovat jakoby žádný světec nebyl. To je víra stojící na zemi. Toho se dost dlouho držím. Zatím tohle držení má ten důsledek, že žiji jako svobodný člověk. Člověk uznávající vyšší autoritu, ale člověk, který věří, jak říkával můj zpovědník otec biskup Otčenášek, že: Bůh je kavalír a nechává člověku svobodu se rozhodnout. Dobře i špatně. Se všemi důsledky co takové rozhodnutí přináší. Tedy věřím, že díky Božímu milosrdenství mají světci svoji zvláštní moc, jim svěřenou aby mohli pomáhat a být prospěšní. To je možná jejich největší radost plynoucí ze spasení. Být užitečný nám lidem na zemi. Už dlouho si myslím, že být prospěšný a užitečný je jedna z nejlepších věcí, které člověk může zažít. Kupodivu, někdy jsem prospěšný, když odmítnu pomáhat. Třeba jak chytit rybu. Ukáži jak chytit a chytit musíš sám. Prospěl jsem ti na celý život. Už nikdy nebudeš mít hlad, pokud nebudeš líný.
Sv. Antonín je patron hledajících. Takže mnohokrát mi prospěl, když jsem se na něj s vírou obrátil a našel jsem co jsem potřeboval. Také jsem díky jeho přímluvě, jak věřím, i dostal. Půjdu ho poprosit o přímluvu a projevit i poděkování za minulé. . Prosíme se lidi mezi sebou, pokud žádáme něco na co nemáme nárok, tak si myslím, že poprosit světce a poděkovat je docela slušnost. Poprosit a dát najevo, že si jeho pomoci a ochoty vážím. Těch pár kiláků a modlitba cestou, je tak akorát, co jsem schopný nabídnout. Sv. Antonín je patron hledajících a sv. archanděl Rafael je mimo jiné, patron putujících. To je takové vysvětlení pro ty „něcisty” jak jim říká pater Halík. To jsou ti co v něco věří. Jen nevědí jaksi v co. Tedy jak už mám zkušenost, půjde nás víc. Světci. Boží matka a Nejsvětější Trojice. Poutník není nikdy sám. Tohle věděli i otcové na poušti kam odcházeli hledat Boha. V samotě a tichu.
Nebude to dovolená, bude to pouť. Pouť za něčím a nějakého důvodu. Občas mám potřebu, takovou věc udělat. Pokud mi bude přáno, ujdu to celé pěšky. Budu doufat, že snesu všechny útrapy. Protože to automaticky neznamená, že když putuji, tak nebude žádné trápení. Budu doufat, že jsem na sebe naložil co zvládnu. Neptám se hvězd a karet, stejně jako se neptal Abrahám, když uvěřil Bohu a s celým svým domem se vydal do země zaslíbené, aniž by tušil, co ho tam čeká. Prostě uvěřil a byla mu víra počítána za spravedlnost.
Nemám potřebu zkoumat co bylo dřív, jestli světci, nebo astrologie. Pokud Bůh stvořil nebe i zemi, tedy vesmír a to všechno ostatní, pak je odpověď nasnadě. Světci zcela jasně. Protože světci jsou i ti, které neznáme a kteří žijí mezi lidmi od nepaměti. Ti od nepaměti podle mojí víry jsou pověřeni, protože Bůh dává radost těm, kteří jsou spaseni aby byli, jak už jsem řekl prospěšní a pomáhající. Jak si kdo Boha a nebo světce představuje je jeho věc. Já rád na ně vzpomínám, když se vracím do minulosti cestou, na pouť do Lurd, Čenstochové a nebo i na Svatou horu u Příbrami.
A ještě dvě místa kam jsem rád putoval. Jablonné v Podještědí a Filipov u Rumburka. V Jablonném je pochována sv. Zdislava. patronka nemocných a ve Filipově se zjevila Panna Maria a uzdravila nevyléčitelně nemocnou ženu. Když jsem tam byl poprvé aniž bych znal historii, byl jsem překvapen silou toho místa. Kdyby tam měřil Radim, který se zabývá měření energií takových míst možná by naměřil hodně. Já jsem jen cítil tu sílu, která z toho místa vycházela. Byla to podobná síla, jakou jsem zažil Izraeli v Nazaretu ve chrámu Zvěstování Páně a potom u Božího hrobu na Golgotě. Takže pouť je opravdu něco jiného. Pouť na správná místa vždy přinese užitek. Ten se projeví leckdy jinak, než očekáváme a než si přejeme, ale vždy pout má užitek.
Jak si tak píši, vybavuje se mi, že všechny ty poutě měli jedno společné. Vždy byly jako prosba a žádost o pomoc v tom smyslu abych měl sílu snášet životní útrapy, prosba o sílu abych byl prospěšný lidem a všechno se splnilo. Ne vždy tak jak jsem čekal, ale splnilo. Kdysi jsem šel poutí za to aby mezi mnou a mojí ženou Petrou nastal mír. Nastal. Zašel jsem za ní po té pouti na Karlův most, kd kreslila obrázky, řekl, „Mám ti vyřídit. Pozdravují tě Luterovi, modlí se za tebe i za mě.” Řekla: „Děkuji.” A odešel jsem. Od té doby jsem ji neviděl. Ale tím jak jsem vyřídil, co jsem si celou cestu na Svatou horu říkal že řeknu, jsem se najednou zklidnil. Odpustil jsem ji, že odešla, že mi odmítla setkávání s dcerou. Jí se za nějaký čas narodil syn a je klid a ticho mezi námi. Z mé strany určitě. Něco jsem proto musel udělat. Dal jsem na pocit, že ta pouť je to co to chce. Zdá se že jsem se jako už mnohokrát ve svém pocitu nespletl.
Moje pocity se právě projevují v těle. Jestliže mě něco svírá, ptám se co mě svírá, ptám se onoho svírání z čeho pramení. A pak najednou zjistím, že mám třeba strach, úzkost, nejistotu. Nebo když se mi něco nezdá, tak zjistím, že vždy znám důvod a dám li na ono tělesné prožívání, které mě varuje pak chybu neudělám. Jestliže nechci být za každou cenu šťastný a a pátrám po příčinách onoho nepříjemného, pak vždy najdu, porozumím a dobře se rozhodnu. Vždy, když jsem jednal opačně, zaplašil jsem svoje pochybnosti, nedbal na tělo co mi říkalo, tak jsem měl veliké potíže. Mnohem větší než byly ty nepříjemné pocity, které jsem neprozkoumal a neporozuměl jim. A protože jak říká sv.apoštol Pavel jsme nový Izrael, tak na závěr také biblický text.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
http://cz.poutni-mista-sluknovsko.cz/bazilika-minor-panny-marie-pomocnice-krestanu-filipov.html