Překvapivě mi volala nejstarší dcera, že míří do Čech. A jestli se s ní chci vidět. No bodejť, že sem se s ní chtěl vidět. Naposledy jsem ji viděl na Vánoce. Prý jede s mámou na dovolenou do Egypta.
Překvapivě mi volala nejstarší dcera, že míří do Čech. A jestli se s ní chci vidět. No bodejť, že sem se s ní chtěl vidět. Naposledy jsem ji viděl na Vánoce. Prý jede s mámou na dovolenou do Egypta. Dorazila dnes. Markéta si dělala starosti jestli Petra bude jíst co uvaří. Ujistil jsem Markétu že bude. Je po mě, jí všechno. Drahé dítě bylo včera na nějakém mejdanu, takže ráno u mladší, kde spala a ta odjela za svými zájmy, zjistila, že nic v lednici. Dorazila vyhládlá. Měli jsme skvělé kuře na česneku a rýži. Tohle docela smím. Pro Markétu po starostech. Ještě než dítě dorazilo, dostal jsem malý řízek abych netrpěl hlady a povídali jsme s Markétou o mých dětech. Padla zmínka o věku. Markéta je jen o rok starší než Petra. Bavili jsme se jaké by to pro ni bylo, kdyby byla dcera starší než ona. Ale jen chvíli, pak jsme debatu ukončili. Někdy je lepší příliš o některých věcech nemluvit.
Včera bylo krásně, dnes krásně a tak jsem strávil den doma. Pracoval jsem na pc, přemýšlel o Velikonocích, potom přišlo dítě a měli jsme příjemný den. Děvčata obstarávali konverzaci, já se občas vložil. V kostele jsem nebyl. Flákám kostel v posledních letech. Není to dobře. Přeci jen, občas do společenství věřících. Ale debata pod posledním blogem mě pobavila.
Dámy skutečně netuší, že mě nějaký esoterismus nebere. Pokud se člověk začne zabývat katolickou mystikou, tradicí, pak zjistí jaká je to hloubka. A zapomene na všechny ty rádoby duchovní pisálky, co rozemílají ty skutečně hluboké pravdy, dávno a dávno před nimi vyslovené a prožité. Nechci Marcele brát její esoterismus ani cestu k Bohu, jen si myslím, že existují přímější a hlubší. Fakt je, že jsem pořád přesvědčený, že pokud s ečlověk chce seznámit s duchovní cestou, má si k tomu vybrat jedno náboženství, prozkoumat ho, seznámit se s ním, maličko pomeditovat a pak se uvidí.
Kdysi dávno jsem se takhle seznámil s křesťanstvím, potom jsem pár let zkoumal, jógu, budhismus, zenbudhismus, abych pochopil, že pokud se ty tradice a učení nemíchají a jeden se drží jednoho svého náboženství a v klidu po určitém hlubším seznámení studuje další, skutečně se obohatí. Ty mišmaše, co se dnes prezentují jako „New Age” jsou skutečně jen mišmašem, kde si lidé hrají na něco, co už dávno bylo vysloveno pojmenováno. Ani ryba ani rak. Není to z mého hlediska ani syntéza, spíš jen do guláše se přidávají různé pochutiny aby to bylo hodně dobré.
Každé velké náboženství totiž začíná pravidly. Esoterici a New Age příznivci, co s s nimi tak mluvím stále zdůrazňují, že nechtějí být s ničím svázáni. Jenže to je třeba problém u jógových technik. Tradice zdůrazňovala poslušnost žáka k učiteli, na začátku byla vždy etika a pravidla pod souhrným názvem „Jama-Nijama.” Žák musel napřed zvládnout pravidla a teprve potom docházelo k výuce technik. Dost jógových technik bez dobrého vedení je mnohdy ke škodě jak k prospěchu. Pokud nejsou nacvičovány postupně, pomalu, bezpečně, tak se mohou obrátit proti cvičícímu. Ne všechny, ale jen některé. To bylo celé tajemství. Celá esoterika.
Stejně jako se zbraně a sirky nedávají malým dětem, nebo lidem neznalým tak se nedávaly techniky. Ani já je nedávám. Se začátečníky dělám jen velmi jednoduché věci. Jen ty na které stačí, abych je nepoškodil a nepřetížil. Nekrmím je mystikou, držím je na „zemi.” Pokud řádně pokračují, mystika se dostaví v podstatě sama. Začnou přemýšlet o pravidlech s pravidly o sobě a o dalších lidech. O svém místě na světě? Kdo jsou, kam směřují? Tohle funguje v terapii stejně jako v józe, v křesťanství v budhismu. Všude se začíná prací, jednoduchou prací, jednoduchou meditací, postupnou výukou. Pak třeba setkáními, kde se intenzivněji praktikují techniky rozjímání, modlitby atd.
Tohle všechno, co se amatéři domnívají, že objevili díky přečtení několika příruček, bylo jak na Východě, stejně jako na Západě známo dávno. Amatéři ani netuší kolik toho je. Škoda, že nejdou k pramenům. Křesťanské kontemplativní řády, Karteziáni, bosí Karmelitáni, Benediktini, nebo žebravé řády znaly podobné praktiky, podobné techniky jako je znal Východ. Stačí se jen seznámit. Vyšlo mnoho velmi solidních překladů. Bohužel dnešní lidé neznají ani význam Velikonoc. Natož křesťanskou kontemplativní tradici. Pokud někteří ateisté o nich náhodou něco vědí a hovoří, nezapomenou zdůraznit, že je to jakási náhražka pohanských slavností. Jo, pokud by měli pravdu, tak ta „náhražka” je dva tisíce let stará. A vychází ze židovské tradice, která je ještě o několik tisíc let starší.
I za totáče se dalo sehnat po známých dost dobrých knih, které jsem četl a některým porozuměl až za dost dlouho. I za totáče vyšlo u nás několik skvělých knih o józe. Nebo budhismu. Kniha „Jóga od starověké Indie až k dnešku” byla takovou tou, která se mě velmi dotkla v dobách kdy jsem začínal s jógovými technikami. Měl jsem učitele, který byl hluboce věřící katolík a zároveň opravdový znalec. Musel jsem cvičit sám a musel jsem vždy ukázat, co jsem se sám naučil. Opravil chyby, vysvětlil. Pak jsem vedl samostatně cvičení. Musel jsem připravit program, abych se naučil metodiku. Kontroloval mě. Na jednu stranu jsem velmi nezávislý člověk, na druhou mám kliku, že pokud něco chci a vidím, že ten kdo mě učí, opravdu něco umí, pak poslechnu a dělám co se mi řekne. Zkoušel jsem si sám, hledal jsem cesty, ale pořád v rámci pravidel. To je totiž to co je nutné. V rámci pravidel zajištujících postup. Pomalý nácvik zajištuje rychlý úspěch.
Takže mě ona debata v komentářích docela bavila. Nejsem pravá ruka Boha. Nejsem ani Guru, protože kdybych byl Guru, byl bych ztělesnění Boha. jsem jen terapeut a lektor, co učí jógové techniky. Ale pořád podle pravidel, které jsem se už dávno před lety naučil dodržovat. Nejsem nad pravidly. No a co mě na těch příručkách baví a zároveň občas děsí. Lidé, kteří se něco málo naučili, něco málo zvládli v nich většinou zasvěcují neznalé do technik, které potřebují delší nácvik, osobní vedení, kontrolu zvládnutí té techniky. Naučit se pozorovat, co s nimi ony techniky dělají. Už jsem viděl docela dost více či méně dekompenzovaných lidí, kteří po absolvování holotropního dýchání, rodinných konstelací, různých meditačních sešinů, byli rozhozeni, zmateni, protože si zaplatili něco, co prostě pro ně v tu chvíli nebylo. Hlavně že zaplatili a hlavně, že věřili. Věřili lidem, kteří ač sami nehotoví, vystupovali jako guruové.
Když jsem v předchozím seriálu popisoval, čím vším jsem musel projít abych třeba mohl pracovat s lidmi, kteří měli roztroušenou sklerosu. Málokdo si umí představit, co všechno jsem musel umět. Uměl jsem a proto jsem si mohl dovolit neslevovat. Nepřekračoval jsem hranice lidí, kteří na tom nebyli dobře. Říkala mi dnes dcera, že zkoušela jógu, ale že ji spíš ono vedení zastrašilo. Ona sama učí léta aerobik, učí malé děti plavat a celkem úspěšně se tím živila zde i v Anglii. A živí. Tedy nějakou zkušenost má. Konečně ji tyhle aktivity pomohly zaplatit studium na vysoké škole v Londýně. Řekl jsem ji na rovinu. Pokud ti nepomohlo cvičení od bolestí v zádech a nebavilo tě, pak jsou dvě možnosti. Nedělala jsi co jsi měla a jak si měla, a nebo byl špatný učitel. Protože dobrý učitel si napřed zjistí, jak jsou na tom jeho žáci a potom tomu přizpůsobí praxi.
Takhle to dělám s pacienty v blázinci. Napřed se zopakují pravidla cvičení, potom si zjistím jak jsou na tom a až teprve se rozhodnu, co se bude cvičit. Nikdy nevím dopředu, protože stejně jako život i cvičení je vždy podle toho co je tady a teď. Proberu s nimi během těch několika hodin základy. Jen základy. Žádná akrobacie, žádná mystika, jen praxe podle pravidel. Ale ty co bolí záda většinou ze cvičení odcházejí buď bez bolesti a nebo s podstatně méně bolavými zády. Jako v pátek. Celý týden v bolestech ten mládenec chodil. Poradili mu aby šel na jógu. Kulturista, síla dynamika. Najednou jen takové povalování po zemi, lehounké protahování, relaxace jen na pozorování dechu a bez bolesti na konci hodiny. Divil se. Ti co se mnou jógu absolvovali po několikáté ne. Já také ne. Spíš bych se divil tomu, kdyby se ty bolesti zhoršily. Na začátku přísný učitel, který mi pořád opakoval. „Naučím tě základy a se zbytkem si poradíš.”