Domluvil jsem se dnes v blázinci a rozhodl se jet v létě zas do Kanady. Kanada je dost velká a jestli budu mít náladu zařídím si i vstup do USA.
Domluvil jsem se dnes v blázinci a rozhodl se jet v létě zas do Kanady. Kanada je dost velká a jestli budu mít náladu zařídím si i vstup do USA. Tam jsem taky nikdy nebyl, takže by neškodilo vidět i Státy. Aspoň kousek. Možná se mnou pojede i Markéta. I když sem ji dnes vyhrožoval, že jak nebude hodná, dám ji medvědovi. Okamžitě chtěla nějakýho hebkýho, přítulnýho a cvičenýho. No nevím jestli stihnu do července takového opatřit. Povídala, že medvěd bude asi lépe ochočitelný jak já. I když, vlastně bych mohl opatřit cestou medvěda a nechat ji ať si ho ochočí sama. Nějakého menšího, mladšího. Ale zase namítala že na mladý moc není. Taky ji není nic recht.
Bála se že bych prý ještě bych ho mohl naučit nějaký nepravosti a pak by ho reklamovala. lepší nějaký starší , velký, co už se zkazit jako mladý nedá. Možná by něj chtěla záruku na dva roky a nevím nevím jestli medvěd vydrží být dva roky hodný. A co já potom s medvědem? Ledaže bych ho naučil žonglovat, jezdit na kole a žebrat pamlsky. Přispíval by na domácnost. Jenže zase by šel po mě berňák. Že mám nelegální cirkus. Markéta, medvěd, berňák. Tomu už se dá říkat osudová kombinace. Jak jsem se vracel cestou z blázince, uvažoval jsem že bych měl podpořit ekonomiku.
Stavil jsem se v levných knihách a tam jsem dobře nakoupil a tedy i ušetřil. Pak jsem neprozřetelně vstoupil do knihkupectví v Tescu a tam jsem také dobře nakoupil, ale už méně levně. Uviděl jsem „MAC OS X LEOPARD. kompletní průvodce.” Uchopil jsem, cenu jsem nezjištoval, protože by mě určitě odradila, dorazil jsem k pokladně, podal pokladní ona mi řekla 990 Kč, podal jsem ji tisícikorunu, dostal celých deset korun zpátky a šel nahoru k Čínánům. Uklidnit se kung pao s rýží. Snědl jsem všechno. Už jsem tam dlouho nebyl a chutnalo mi. Zajedl jsem ten úlek z ceny, ale cestou tramvají jsem nadšeně listoval a chlubil se Martinovi, tátovi kmotřenky, co že jsem si pěknýho koupil. Konečně on mě navezl do Macbooka.
Takže vlastně viníka bych měl. Už vím kdo zavinil, že jsem utratil peníze za tu knížku, když jsem si mohl, krásně hledat na internetu informace. Jenže já jsem staromodní a skoro ke každému operačnímu systému jsem si knížku koupil. Mimo woken. Kupovat knížku k woknůn mi přijde jako zbůhdarma vyhozené peníze. Po menším váhání mi Martin knížku schválil. On má Maca dlouho a většinu těch věcí zná, já Mám Maca od 18 listopadu, tedy se ještě pořád učím.
Já se opravdu někdy raději podívám do knížky jak lozit po netu a hledat informace, které jsou v knížce krásně uspořádané. Konečně, než bude další řada Mac OS X, trochu vody v řece uplyne a pak s e uvidí, třeba už mě tyhle pokusy přejdou. Takže ekonomiku jsem podpořil. Já jo, na penězích nesedím. Konečně nejsem nejmladší a do hrobu si je sebou nevezmu. Reserva být musí, ale zase si lámat hlavu jestli mám jet na dovolenou a nebo si koupit knížku, taková krise zatím není. Až bude, uvidím co podniknu.
Macbook a MAC OS X je jak stroj, tak systém skutečně parádní. Takhle si představuji systém pro uživatele. Všechno funguje, všechno má logiku a je to navíc krásné a intuitivní. Faktem je, že cena je pro mnohé odrazující. Ale když si uvědomím, kolik mě stál před čtyřmi lety Acer? Kolikrát se porouchal, nemít kliku, že opravy byly naštěstí v záruce, a něco se opatřilo jinak, díky Kryštofovi, tak jsem za ty peníze měl nový Macbook a ještě k stroj ve skutečně v kvalitním provedení. Ty čtyři roky by pravděpodobně sloužil o něco lépe. Nebudu Aceru nadávat, službu také udělal, mám ho v záloze v práci. Je na něm Linux/Slackware, baterka už druhá také odešla, takže je jen na síťové připojení, ale ještě v blázinci svoji práci udělá.
V posledních letech se mi nějak daří oslovovat starší pány v blázinci svým cvičením jógy. Dal jsem takovou docela příjemnou sestavu dohromady, co je nenamahavá, dostupná skutečně i tlustým, málo pohyblivým, žádná akrobacie, ale uvolnění, protažení přeladění a zklidnění poskytující a říkám si, že by nebylo vůbec špatné napsat takový malý manuálek s obrázkami. Ty by mi musel někdo nakreslit, protože už mám docela dobrou zkušenost s něčím podobným, kdy jsem něco obdobného napsal před dvaceti lety. Tenkrát se mi příručka povedla.
Miluška Minichová, co mi byla na svatbě za svědka k ní nakreslila krásné obrázky a pak jsme ji sešitově vydávali v našem klubovém časopisu. „Klub Z.” To „Z„ znamená „Zdraví, zralost, odpovědnost.” Místo všech těch „originálních Klusů” což všichni pilně kopírovali po Skálovi. Klus znamená Klub lidí usilující o střízlivost. Jsem nikdy nepochopil jak někdo může usilovat o střízlivost. Střízlivý bud jsem nebo nejsem.
Stejný jako ten pán a paní co nemohli mít děti a přišli k šamanovi. Jim říká: Kouříte? Kouříte, no to nesmíte, mrkvičku musíte! A poslal je domu aby za tři měsice přišli. Tak za tři měsíce přišli a říkali, že nic. Se zamyslel a povídá: Rum pijete? Pijete, no to nesmíte, zelený čaj a občas mátu musíte. Zas je poslal domů aby za dva měsíce přišli. přišli za dva měséce prý že nic. Mrkve celý lány, zelenýho čaje a máty vědra a pořád ne a ne. Zakroutil hlavou a ptá se. Souložíte? Nesouložíte, no tak to tedy musíte. Šli domu a bylo. Za měsíc byla kompletně těhotná. Ne jen trochu.
Si šaman docela vydělal. Žili zdravě, nekouřili, nepili a protože jim nikdo neřek, že děti se na svět přivádějí takovou staromódní metodou, tak hledali vědecky jak na to. Když chci být aspoň trochu zralý, musím být jako alkoholik střízlivý, ne o střízlivost usilovat a přitom chlastat, ale být střízlivý kompletně, stejně jako ona musí být kompletně těhotná. A pak mohu ještě k tomu přidat něco dalšího. Třeba odpovědnost a ochotu změnit své chování. V té střízlivosti se učit žít, stejně jako s ematka učí s tátou vychovávat dítě. Dlouhá léta. A když to skoro uměj, tak jim dítě zdrhne z domova stejně jako když člověk dosáhne té zralosti, tak už je tak na umření. No takový je život.
Ale abych zůstal u té příručky. Možná formát pdf. Hezkou grafickou úpravu, volně ke stažení. Byly by tam trochu protahovací techniky, trochu mentální, maličko přelaďovací techniky. To co jsem napsal před dvaceti lety bylo dost okopírované z Mahašveranandy z jeho „Jóga v denním životě.” Z té kopírovali mnozí. Ale tohle by bylo víc opravdu moje,má dvacetičtyřletá zkušenost z jogovými technikami. Hlavně pro ty starší, mohou to i mladší. Ti později v klidu přejdou na obtížnější, ale pro ty starší by tohle stačilo na celý rok. Jak už jsem říkal, žádná akrobacie, žádné krkolomné pozice, které roky nacvičuje mladý člověk, ale něco málo ve stoje, něco v leže, něco v sedě. Cvičím roky, většinu toho, co učím v blázinci už necvičím, ale občas si něco jen tak dám cestou do práce v Metru, při chůzi, nebo v práci ve svém kumbálu, kdy se nechci zcela odpoutávat od světa, ale chci si zlepšit náladu. Radši obrázky než fotky, obrázky pokud jsou hezky jednoduché a zároveň tak krásné jako je kdysi udělala Miluška, jsou z mého hlediska jako instruktáž lepší.
Jinak jsem se dozvěděl, že zase budu ve středu točit další díl „Rodina a já” na což se těším, protože to je většinou legrace, pronést pár plytkých, bezosažných floskulí, jak se vyslovila jedná dáma ze Slovenska k poslednímu dílu. Ovšem podotýkám ona mne skutečně nemá ráda. Asi právem. Zakázal jsem ji vstup na tento web. Je to dáma intelektuálka a protože jsem nedal pranic na její doporučení jak psát, tak jsem zřejmě dobrý jen pro pokleslou veřejnoprávní televizi. Ona by určitě jejich nabídku nepřijala. Z jejího hlediska jsem nevzdělaný nýmand, co nemá komu co nabídnout.
Jo jo, smířil jsem se s tím. To už tak bývá. Jak říkával jeden můj kamarád. „Kdyby si byl slepice a snášel zlatá vejce, tak pro některé nebudou dost z ryzího zlata.” No pro mne jsou skoro docela dost zlatý. A další středu, to už se bude točit, čemu Ivana říká velká závislost, a já UMĚNÍ. Točit se bude s herci. To zas bude řečí. 🙂