Jsem včera psal, že mi trvá, než se rozčílím, ale pýcha předchází pád, protože hned večer, při otevírání a čtení faktury od firmy Telefonica, podstáj Kyslík, neboli O2, mě ona firma nadzvedla.
Jsem včera psal, že mi trvá, než se rozčílím, ale pýcha předchází pád, protože hned večer, při otevírání a čtení faktury od firmy Telefonica, podstáj Kyslík, neboli O2, mě ona firma nadzvedla. Poslala mi fakturu na 25 000 Kč a nijak se nestyděla. Docela klído mi započítala do faktury minulý měsíc, přesně to co mi uznala jako reklamaci. A chtěla na mě 18 000 za stažená data, přesto, že mám aktivovaný paušál. Asi deset minut jsem zuřil do běla a potichu, pak zavolal Janě, promluvil i s Markétou a potom zavolal operátorovi. To pořadí bylo nutné, protože jsem nechtěl aby to slízla slečna na telefonu, která zaručeně za nic nemohla.
Slečna tři minuty pátrala, pak mi oznámila, že do týdne mi přijde další dobropis asi na 22 000 Kč, zatím ať prý uhradím 2700 z minulého měsíce a oni budou docela spokojeni. Oni jo, ale já ne, jsem pravil. A výhružně dodal, že: Teda eště jednou a ruším všechny smlouvy. Omlouvala se seč mohla. I tak jsem později o nich jako o celku se vyjádřil jednoslovně, že je to dobytek. Tedy slečně jsem nic takového neřekl, ale na chatu jsme si postěžoval. Pokud to půjde tímhle způsobem, asi mi budou chodit čím dál vyšší faktury a stanu se slavným. Nebo mě trefí. Spíš to druhé.
Ale jinak ten den šel. Skoro celý jsem ho proflákal u PC bavíce se Solarisem a FreeBSD 7.1. Večer jsem šel na skupinu a tam probíhala debata jak jinak, než o ekonomice, životu a tak. Bylo zajímavé sledovat různé postoje. Jeden člověk dostal výpověď z práce. Sice jak to vypadá, existenční starosti zatím nemá, navíc dostal nabídku jinde, u konkurence. Takže jsme řešili etické problémy, vztahové problémy a jiné podobné maličkosti. Mnozí lidé mají potíž pochopit, co má tohle společného s terapií závislosti a vůbec nechápou, že všechno. Lidé, kteří potřebují zvládnout svoji závislost souběžně s ní potřebují zvládnout svoje vztahy, svoje ekonomické zázemí a svoje společenské postavení z toho plynoucí. Jedno ovlivňuje druhé.
Přečetl jsem si také s pobavením blog jedné své čtenářky jíž zcela záměrně a pravidelně znemožnuji komentovat svoje blogy. Už jsem o té skutečnosti psal a od té doby jsem svůj přístup nezměnil. Docela chápu, že by mi paní učitelka ráda určovala témata a způsob vyjadřování, ale nejsem ani ji ani nikomu jinému dlužný svůj čas, abych musel psát na přání. Píši to co mě zajímá, bez ohledu na to zda jsem v tom kovaný či nikoliv. Přemýšlím o ekonomice, stejně jako o psychologii a nebo sociologii a nepotřebuji stahovat z internetu fakta, která zde budu kopírovat. Prostě napadají mě myšlenky a ty dávám na disk a posléze se zobrazují na monitor. Své myšlenky, jakkoliv třeba nedostačující, ale moje. Jen tím, že člověk myšlenky vysloví, napíše a někdo se k ní vyjádří, dozví se zda mají pro druhého smysl a sdělení, či nikoliv.
Jestli mi ona dáma, která se označuje za feministku,( a to je také jeden z důvodů, proč necítím potřebu, aby zde cokoliv komentovala a šířila zde propagandu feminismu) závidí, že jsem schopný podnítit diskusi, která pod mými blogy probíhá a ona ne, pak samozřejmě musí se svou závistí žít ona. Vždy mě fascinovala neskutečná drzost některých lidí, kteří úspěch druhých dokázali interpretovat jako něco nevychovaného, nemravného.Úspěch spočívající třeba jen v tom umět vyvolat diskusi, nebo přemýšlení o tématu.
Píši jak umím a lidé mě zřejmě asi z toho důvodu čtou ,protože něco v tom, co říkám nacházejí. I když to není můj záměr. Vždy mě spíše překvapovalo a překvapuje, že tomu tak je. Ona čtenářka sama podle svého tvrzení moje texty čte opakovaně, vrací se k nim a hledá v nich. Nezakazuji ji je číst, pouze si nepřeji aby je komentovala a nebo o nich zde diskutovala. To může kdekoliv jinde ale ne zde. Nedodrží-lí tuhle podmínku, zablokuji každou IP adresu ze které se přihlásí. Samozřejmě může i inkognito, ale pokud ji odhalím, splním bez váhání, co jsem slíbil. Má zcela pravdu v tom, že ji upírám možnost, zde diskutovat. Vybírám si diskutéry. Může můj výběr interpretovat libovolným způsobem, nemám potřebu se mu bránit, nebo vyvracet, ale ona pro mne není partner, se kterým bych chtěl mluvit o čemkoliv.
Mnozí lidé, podobní oné čtenářce, mají pocit, že když chtějí diskutovat s někým, že mají na diskusi nárok. Nemají. Mají právo žádat toho druhého aby s nimi diskutoval, ale právo nezakládá nárok. Nárok zakládá jen zákon nebo předpis. Už jsem řekl, že nejsem nikomu ze svých čtenářů dlužen svůj čas, abych vždy plnil přání a psal to o čem chtějí číst. Někdy mám chuť psát o závislosti, někdy o vztazích, někdy o Linuxu a někdy jen tak klábosit o mládí a ženách, případně cestách. Někdy píši každý den, někdy jednou týdně a nebo ani to ne. Píši jako žiji. Po svém a o o svém. Nekladu si za cíl pobavit a uspokojit všechny. Pobavit chci především sebe.
Přečetl jsem stovky knih o józe, psychologii, sociologii, antropologii, fyzice, chaosu. Byly a jsou mými oblíbenými obory a přesto nemám potřebu nějakým způsobem o těchto věcech zde příliš polemizovat. Nebo se jimi přímo zde zabývat. Ze všeho mě nejvíc ovšem zajímají lidské vztahy a život člověka v světě vezdejším. Také o nich nejvíce píši. Nezabývám se ani takz hlediska Heideggerova „pobytu, či laděním,“ ale životem jako takovým. Lidskou svobodou, lidským životem. Pohledem na to co se děje kolem mě a jak to vidím jak všemu tomu rozumím. Nikoliv jak to vidí autority. Pokud někdo chce říci že to vidí jinak a sděluje své vidění pro mne přijatelnou formou, buď o tématu diskutuji a nebo jen o jeho tvrzení přemýšlím. Přemýšlím potichu pokud nenacházím slov k vyjádření jak celou záležitost přesně vidím já.
Mohu se mýlit, mohu popisovat nepřesně, nemít dostatečné znalosti a přesto si myslím, že mám právo dělat co uznám za vhodné. Psát jak vidím světovou krisi, jak vidím otázku partnerských vztahů v dnešním světě. Tím, že jsem přečetl ony stovky a možná tisíce odborných knih a stovky jich ještě vlastním, mě posloužilo k tomu abych pochopil jak věc vidí pisatelé těch knih. Ale necítím se zavázán v této oblasti vidět stejně.
Jestliže si myslím, že život na dluh je ve velkém stejně destruktivní jako v malém, pak si tohle myslím, řeknu tuhle myšlenku a úplně klidně se pokusím najít srovnání, či příměr.Pro sebe. Ne pro druhé. Jestli považuji za něco, co brání rozvoji člověka, pak je to chování, které vede člověka k tomu aby se schoval za mínění autorit a nepoužíval i třeba mylně vlastní mozek k získání vlastního názoru a pohledu.
Bojím-li s ekologických aktivistů stejně jako feministek a vnímám-li je podobné komunistům nebo fašistům, tak právě pro jejich schopnost zaštítit se vírou v hlásané bez ohledu na realitu a fakta. Nepřemýšlejí, jen papouškují pravdy jim svěřené. Lidé věříci v environmentalismus, feminismus se vyjadřují podobně a používají podobný pojmový a argumentační aparát jako totalitní ideologie. Jednu totalitu jsem zažil, druhou zelenou, nebo feministickou nemusím. Bez ohledu na jejich cíle.
Jinak pro onu výše uvedenou dámu. Ty vaše blogy,tak často nečtu, natož abych se k nim vracel. Považuji je většinou za obšlehnutý blábol, bez vlastních myšlenek. Blábol okopírovaný z netu, bez uvedení původního autora. Ale ten poslední byl skutečně váš. Tomu věřím. Podle toho taky vypadal.