Poslední dva blogy byly docela hojně komentované a i čtené. Ten první tak nějak díky malé zmínce o zelených ačkoliv jinak byl o něčem zcela jiném.
Poslední dva blogy byly docela hojně komentované a i čtené. Ten první tak nějak díky malé zmínce o zelených ačkoliv jinak byl o něčem zcela jiném. Prostě se jen zabýval skutečností, že: „Svět se mění nenápadně.” Funguje celkem spolehlivě i bez samozvaných spasitelů. Spasitelé se vztekají, ale to je v mém případě tak asi vše co svedou. Neberu je vážně. Na to jsem už v životě mnoho zažil, viděl a přečetl.
Spasitel uvidí kamna na dřevo a začne kázat o výhodnosti vytápění dřevem. Jistě, dřevo je poměrně čisté palivo. Jenže má jednu nevýhodu. Roste podstatně pomaleji, než hoří. Tady je malá chybička. Stejně další spasitel, který si koupí knížku o józe, naučí se tři techniky, které mu udělají ze začátku dobře a on chodí a káže moudrost Východu. Po čase zjistí, že udržet kondici, zdravotní stav, duševní rovnováhu není jen tak. Ani za pomoci těch zázračných technik. Chce to roky. Roky denního cvičení, denní meditace atd. Takže sice dál káže, ale jeho skutky neodpovídají jeho kázání. On ze začátku sice stále zdůrazňuje kam a jak se posunul, jen ti druzí to nevidí. Většina těch kazatelů spasitelů nevydrží jak půl roku. Pak už jen citují moudra. A autority. Nikdy s e nedozví, že pokud vydrží, druzí mu řeknou, že se změnil. Pomalu a nepozorovaně.
Mohl bych vyprávět o spasitelích, kteří propagovali OS na bázi Linuxu, spasitele z oblasti makrobiotiky, zázračných léčitelích. Ti všichni mají jasný ,dávný tajný recept, který se díky své laskavosti rozhodli zveřejnit. Svět musí pochopit, že oni vědí jak na to a kdo to nedělá, špatně dopadne. P
Sankalpa, meditace, procházky, jogging, to vše a další může sloužit spasitelům jako zdroj spasení. Vždy zdůrazní jak díky tomuhle a támhletomu se stali krásnější, moudřejší, klidnější výkonnější. Za deset minut denně a bez cvičebního úboru. Nebudu o nich vyprávět a nebudu je zesměšňovat. Většina lidí ví a tuší, že umět skočit salto, setrvat v meditaci desítky minut a udržet odpoutanost a pozornost je na roky nácviku a a další roky udržení míry umění. Jednoho dne každý zjistí, že se dostal na svoji možnou hranici a víc se zlepšovat nebude.
Ale ti co praktikují i bez dalšího zlepšování ti teprve pocítí, co znamená slovo „proces a cesta“
Ptala se mě dnes jedna z komentátorek, která se podepisuje „M,” když jsme setkali face to face, zda se zlobím. Divil jsem se, proč bych se měl zlobit. Mě trvá než se opravdu rozzlobím. Chápu, že mnozí lidé si do mě promítají svoje pocity při diskusi. Byly doby, před lety, kdy jsem byl na jedno našlápnutí. léta terapie, leta praxe jógy a věk samotný, to vše zařídilo, že jsem celkem nenasírací. Ale trvalo to dost dlouho než jsem k tomu došel.
Své názory prezentuji zpříma, bez obalu a klidně si troufnu říci, bez namíchnutosti. Faktem je, že ona přímočarost, důslednost a vytrvalost na mnohé působí dost deprimujícím způsobem. Ovšem vzhledem k tomu, že neurážím a pokud někdo považuje za urážku podání informace o omylu, jehož se dopouští vyslovením nějakého konkrétního tvrzení, pak se nedá nic dělat. Za cizí pocity neodpovídám. O obecných pravdách nediskutuji. Pouze o konkrétních záležitostech.
Dovolávat se tolerance k názoru druhého je přípustné. Jen se musí domluvit diskutující, co se za smířlivost považuje a co je urážka. Jestli je nesouhlas z názorem druhého považováno za urážku a netolerantnost, v tom případě ztrácím chuť diskutovat. Jestliže třeba někdo vysloví názor, že nejlepší způsob topení je dřevem, pak si myslím že se mýlí. Tedy pokud má les, služebnictvo, které je schopno zajistit dostatek dřeva na topení, nepochybně z jeho hlediska se mu může topení dřevem jevit jako bezva. Oheň hoří, dřevo praská, voní po celém domě. Taky by se mi tenhle způsob topení zamlouval.
Jenže, když si vzpomenu, jak jsem si dřevo musel nařezat, naštípat, donést do kuchyně, vyčistit kamna, smuchlat papír, udělat třísky, zapálit a čekat až se kamna rozehřejí. Pokud se topilo jen dřevem teplo bylo rychle, ale jeho spotřeba byla obrovská. A to i kdybych topil v kotli a měl ústřední topení. Někdo ho musí nařezat, naštípat, donést, přikládat, oheň udržovat. Ekologicky je to bezva, nepochybuji. Ale ta dřina. Říkám já, neb jsem si toho užil v dětství a později ze začátku na lodi až až.
Oponent uvede, že že se zahřeje u práce, kácením stromů, štípáním a řezáním dřeva na topení mu narostou svaly, získá švih v ruce, tím se zlepšuje jeho schopnost obrany, neb pokud pak dá případnému útočníku facku tak ten se okamžitě překotí na záda. Případně se u té práce ukluidňuije, vyplavuje adrenalin, co mu nabíhá při čtení mých blogů o ekologii a politicky korektních. Říká on. Já toleruji jeho názor. Baví ho kácet stromy, uklidňovat se prací v lese, kdy odvětvuje, řeže do metrů. Možná ho nebaví číst, zabývat se Linuxem a nebo Opensolarisem, případně nemá zájem o cokoliv dalšího, než je dřevo, práce na baráku, zahradě a má dost peněz a času aby nemusel dělat nic jiného. Protože ti co by se odvolávali na časy minulé je třeba říci. Ano lidé to stíhali, ale od rána do večera se nezastavili.
Tak bych zas až takovou výhodu topení dřevem neviděl. Navíc, pokud nejsem majitelem lesa a musím dost počítat, tak dřevo není laciné a tedy se topení dřevem nevyplácí.takhle bych asi diskutoval. Zrovna tak solární články. Nevím jaké jsou náklady, ale někde jsem četl, že pokud někdo chce ušetřit za elektřinu, tak tímhle směrem cesta nevede. Investice do solární energie je taková, že se za jeho života ani majiteli nevrátí. Tedy pokud chce pokrýt spotřebu domácnosti, když nechce brát ze sítě. Pračka, PC, televize, a další spotřebiče mají dost značnou spotřebu a solární výkon musí být důkladný. Ekologicky to asi bude fajn. Ale náklady už jsou méně fajn.
Takže vzhledem k tomu, že na tohle nemám abych si na střechu paneláku dal tolik solárních článku abych nemusel platit„ PRE,” těch 6000 Kč ročně koupil jsem už kdysi dávno úsporné žárovky. Ty mám všude. Nesvítím v místnostech kde nejsem. Ty žárovky jsem si koupil bez ekologických spasitelů. Uvěřil jsem že se mi z dlouhodobého hlediska vyplatí. No menší spotřebu elektřiny mám. Selský rozum používám. Zrovna tak ta jóga. Jasně byly časy, že jsem cvičil denně kolik hodin. Cvičil a četl knížky o józe. Pak jsem zjistil, že cvičím, chodím do práce a jinak nic. Zastesklo se mi po děvčatech, a jiných věcech. Nějak jsem nechtěl být svatým mužem. Nejsem dokonalý. Nejsem ekologický, nejsem propagátor správného zdravého způsobu, života, nikomu necpu, co je pro něj nejlepší. Cvičím tak hodinu a něco denně, nic víc.
Z toho co jsem napsal v minulém blogu nevezmu nic zpátky. Stále si myslím, že existuje něco jako zelený, případně politicky korektní „fašismus,” který se roztahuje do všech světových stran a míchá mě právě tím, že mi předepisuje způsob myšlení. Cpe mi ty správné metody a otravuje mi život nedomyšlenými nápady. Jedna věc je vidět, že tam kde není jiná možnost, je solární energie, vodní energie, větrná a nebo nějaká jiná energie výhodná. Ale nesmí to dopadnout jako s tím kotlem na dřevo.
Nebo s menšinami v západní Evropě. Evropané už jsou tak pacifikovaní, že bojí ohradit ze strachu z označení netolerance k menšinám. Ohradit proti těm, které kdysi přijali, podopřili a oni jim dnes říkají v jejich vlastní zemi, kterou staletí budovali v potu tváře jak se mají chovat, co smějí a nesmějí říkat. Zcela bezostyšně. A tohle se pomalu, ale jistě šine i k nám.