Tak jsem se dnes oficiálně rozloučil s MUDr Evou Mráčkovou, která k 31.12. Odchází do důchodu. Po letech jsem vyrazil na vánoční klub, byl skutečně zaměřený na loučení s ní.
Tak jsem se dnes oficiálně rozloučil s MUDr Evou Mráčkovou, která k 31.12. Odchází do důchodu. Po letech jsem vyrazil na vánoční klub, byl skutečně zaměřený na loučení s ní. Navíc se rozdávaly odznaky za léta abstinence. Bylo jedenáct lidí, co prošli kdysi terapií, a kteří dostali odznak za rok, pět a deset let. Tři zlaté za deset, dva za pět a šest za rok. Hezká úroda.
Tak tam na pavilonu 35 z tehdejší sestavy v roce 1993 zbudeme pouze dva. Já a Hanka Šmejkalová. Všichni ostatní už odešli jinam, nebo do důchodu. Pobavil mě Karel, se kterým jsem se potkal v autobuse. Karel byl přeložen z pav.26 v tentýž den, kdy já nastupoval na pavilon.
Ptal se mne tehdy, kde mám doprovod. Pobavil mě. Vysvětli jsem mu, že sice také na pavilon nastupuji, ale jako terapeut. On jako paciet v doprovodu sanitáře z pav.26. Historka je to hezká. Já na ni zapomněl, on ne. Pacienti se smáli.
Život hrozně letí. Tenkrát jsem byl mladý, plný nadšení. Nadšení trochu opadlo, ale jen trochu. Potkal jsem v blázinci na těch několika pavilonech mimo pav.35 spoustu lidí. Tisíce lidí, tisíce osudů, hodně si podobných. Mnohdy jako přes kopírák. Stovkám se život změnil k lepšímu, dalším tisícům se změnil k horšímu, nebo zůstal stejný. Ona ta recidiva, je vždy mnohem víc devastující, než když třeba člověk přijde jako prvoléčba.
Desítky psycholožek, tři psychologové, tři staniční sestry, později terapeut. Dlouhá léta jsem byl jako jediný muž v ženském týmu. Byly to hezké časy, občas náročné, to když některá z mladých psycholožek si vzala do hlavy, že mě bude vychovávat. Což se jim pochopitelně nevedlo. Ale snažily se. Jinak hezké časy. Eva Mráčková má dar vést tým nekonfliktně, nechat lidi vyrůst, dát jim šanci se něco naučit. Málo takových vedoucích jsem v životě potkal. Nikdy mi nevadilo, že mi šéfuje žena.
Koncem měsíce tohle bude minulost, dosud nevíme, kdo místo ní přijde. Pochopitelně jsem zvědavý, protože vedoucí lékař je rozhodující člen. Buď tým udrží, nebo rozbije. Protože atmosféra, která roky vládla na pavilonu byla velkou měrou díky dr.Mráčkové. A jestli i ten, kdo přijde po ní zvládne nastolit dělnou atmosféru je ve hvězdách. Zatím nikdo nic neví. Ale někdo přijde, co bude se ukáže. Buď zůstanu, budu si rozumět s novým/vou vedoucím a nebo odejdu. Konečně nárok na důchod mám, terapii se budu pak věnovat privátně.
Ale zatím je vše budoucnost, jaká bude se ukáže. Nemá smysl nějak spekulovat. Užívám si adventu. V pátek máme setkání našeho divadelního souboru na výstavě fotografií Martina, v sobotu, nebo v neděli se mohu jít podívat do Kafkova domu na design supermarket. Vystavuje tam naše členka souboru, Eva Růžičková své šperky.
Je toho dost, co se dá dělat. Občas je mi líto svých vrstevníků, jak si stěžují. Tolik se toho dá dělat, nemusí to stát peníze člověk se může bavit, nemusí si stěžovat, že nic není v televizi. Vlastně se stačí jen zamyslet, co je k dispozici.
Den se krátí, slunovrat se blíží. Jak jsem šel včera ráno do blázince, vzpomínal jsem, jak jsem prožíval tenhle čas u plavby. Když byly mlhy, spěchalo se jak po proudu, tak proti proudu, aby se stihly Vánoce. Tedy já většinou nechvátal, protože buď jsem odjížděl s tím, že na Vánoce stejně nebudu doma, nebo jsem byl sám, slečny se kterými jsem měl poměr šly na Vánoce domu. Vlastně sedmnáctery Vánoce jsem trávil mimo domov. Už mi to přišlo jako samozřejmost.
Vánoce mám rád, nemám z nich stres, jsou pro mne příjemným časem, nebo zatím vždy byly. Ať doma, na lodi, či třeba v novozélandském buši. Vánoce v buši, pod Jižním křížem byly krásné. Teplo, měsíc svítil, ve stanu bylo útulně. Na lodi, nebyly také špatné. Většinou, pokud už kolegové věděli, že se domu nedostaneme, pak se zklidnili a užili jsme je také.
Jo, časy se mění, ale v tomhle se moc nedám zviklat. Nijak mě neberou všechny ty úvahy o tom, jestli Santa Claus, nebo Ježíšek. Či vánoční strom na náměstí, zda ano, nebo ne. Myslím, že pokud si tu tradici nedáme vzít, nebudeme se ohlížet na pocity některých lidí, kteří se cítí uraženi našimi svátky, našimi tradicemi, tak nemusíme řešit, co a koho.
Má-li někdo problém s křesťanstvím v Evropě, jistě si poradí a půjde tam, kde se křesťanství nevyskytuje. Pokud chce být tady, musí si zvyknout. Jsem-li pro někoho v tomhle bezohledný nácek, pak se nedá nic dělat. Smířím se s tím.
Ale jak se zdá, pomalu se Evropa probouzí. Ony ty kalašnikovy udělaly svou práci. Namíchly docela dost lidí, kteří by i jinak naslouchali těm sluníčkářským kecům. Ano, každý má právo věřit v co chce, nebo nevěřit ničemu. Ale ať si tu svou víru nechá do svého kostela, mešity, synagogy, nebo nevíru do hospody. Nic proti ateistům, znám jich dost, většinou jsou to slušní lidé.
Stejně jako znám dost věřících a také jsou tom slušní lidé. Ale střílet na nás, jen proto, že někdo má pocit, že věří v nadřazené náboženství, nebo, proto, že kalašnikovem chce přesvědčovat k víře, ateisty, tak tam existuje jediná odpověď. Odpověď z patřičného kalibru a s dostatečnou kadencí a se značným palebným průměrem. Lepší víc, než méně. S takovými se nevyjednává. Ti se rovnou zabíjejí. Jo jo.
15 komentářů
Angela (bývala svazačka, s
Angela (bývala svazačka, s tím křesťanstvím to nebude tak horké) nepomáhá bližnímu svému – ač sama bezdětná, nedělá nic pro potencionální německé matky, neochraňuje své občany (i když je za to placena), k sousedům se chová hrozně. Fanatická je, ale je to fanatismus typu Hitlera a Stalina, rozhodně nic obdivuhodného. A argumentovat ve chvíli, kdy vám jde vrah po krku, není dost dobře možné, i když by bylo zřejmě dle vás adekvátní nabídnout za spáchané zvěrstvo zdarma studium na VŠE. Dobrou noc E. B.
Angelu jsem zapomněl….
Angelu jsem zapomněl…. Jednoduše je křesťanka a hledá cestu pomoci bližnímu svému… Zřejmě to v ateistické populaci budí nesouhlas. Silna osobnost jedna z presvedceni a ne z potřeby druhých! Jednou, třeba ve vzdálené budoucnosti, sklidí obdiv, ze jsou i jiné cesty, než ty radikální a jednoduché. Kdo ví? Jihan.
Vážený E.B., pokud dojde k
Vážený E.B., pokud dojde k útěku věznů z těžkého žaláře, tak jistě někdo něco zanedbal a pokud budou ohrožovat veřejnost, je potřeba použit všech prostředku k jejich zadrženi, kterých dnes existuje dost, až po krajní možnost jejich zabiti, ale až v nevyhnutelne situaci. Určitě bychom se tomu vyhnuli, kdybychom je popravili za jejich chyby hned a nemuseli bychom očekávat jejich nápravu. Ale po mnoha stoletich se v mnoha civilizovaných zemích vyhýbáme trestu smrti, protože chápeme, ze o odebrání života jedincům stejného druhu nemáme oprávnění. Možná se časem zmeni i pohled na to zbavovat se nepřátel zastřelením, než se zdržovat sblizovanim a mír si každy vysvětluje jako stav klidu zbrani, místo klidu duševního, který předchází zbytečným sporům. Predstavte si tu nesmyslnou dobu beze zbraní, kdyby jste museli protivníky likvidovat vlastnoručně, jako Ti vrazi, co Vam utekli, protože jsme je nezbavili života. Nebylo by to tak jednoduché se zabíjet a možná by se více argumentovalo, než zabíjelo.
Petře, mate právo číst a vyjadřovat se stejně jako nečíst a nevyjadrovat, sám jistě vidíte, ze jste se vyjádřil, i když Vam to za to nestojí:-)) Jihan. Správně Hanausek:-)
Ja jsem cetl jiz mnoho
Ja jsem cetl jiz mnoho komentaru Jihana, drive se podepisoval Hanousek a nemohu se ubranit pocitu, ze ma trochu zmatek v hlave…tak uz na jeho komentare ani nereaguji…Petr
Kdyby se vězňům s věznic s
Kdyby se vězňům s věznic s nejvyšší ostrahou podařilo uprchnout z vězení, mírovou cestou byste to, Jihane, řešil jak? Jsem taky zastánce mírových řešení, ale co s chorým mozkem Angely, která se snaží lidem vymýt mozky a poslat je na smrt, místo toho aby dělala svoji práci a lidi chránila? K sousedům se chová hrozně 🙁
E. B.
Budte rad, Václave, ze víte s
Budte rad, Václave, ze víte s kým svět funguje. Možná bych Vam to i měl závidět a určitě by jste s tim měl jít na veřejnost, aby všichni věděli, jak to ma fungovat!! A opět zdůrazňuji, co jsem již řekl… Každy je výjimečný jedinec a jaké si vybere stádo, je na něm, pokud si ho potřebuje vybrat.
Hlavně nesmí být takových
Hlavně nesmí být takových jako Jihan příliš mnoho… V takovém světě by toho mnoho nefungovalo… 🙁 Václav
Pane Komarku děkuji za cenu,
Pane Komarku děkuji za cenu, která je lepší než Darwinova. Sebedestrukcí netrpím a jsem doufám jedinečný, jako každý lidský jedinec a rozhodně by se mi nelíbil svět plný stejných jedinců, jak Vašich, tak mých, bylo by to tak akorát pro smích:-) Jihan.
Doufám,že mezi námi není
Doufám,že mezi námi není mnoho Jihanů…Označil bych je antidarwinovou cenou za sebedestrukci. ..Z.Komárek
Pane PB, jací Vaši předkové
Pane PB, jací Vaši předkové zabíjeli s dobrým zadostiucinenim a koho??? Vyprávěli Vam o tom a cítili skutečné zadostiučinění, nebo Vas někdo balamutil historickými hrdinstvimi?? Ja mám osobní zkušenost z vyprávění člověka, který zabíjel nepřátele a rozhodne netrpěl pocitem zadostiučinění…. A jako legionář to měl s těmi nepřáteli dost zapeklité…. Víte, myslím si, ze na zabíjení nejsme nastavení, jsme pouze k zabíjení manipulovani a jen čas ukáže, ze zabíjení není naší přirozenosti, natož zadostiucinenim. A rozhodne žádný lidsky jedinec nemá právo brát co není jeho majetkem. Můj i Vas život nám byl propůjčen k radosti a hojnosti a ne smutku a ničení!!Jihan.
Zabíjení není obranou proti
Zabíjení není obranou proti násilí, je jen dočasným řešením s krátkodobým účinkem, ale postacujicim pro zdůvodnění klidného života jedné až dvou generaci, než se způsobené násilí vrátí ve vycitkach a ztracené historické paměti….Určitě bych nikdy neměl radost ze zabiti lidského jedince!! Možná až budeme mit jednou tak veliký hlad, tak bychom se mohli zabíjet i kvůli tomu???? Jsme lidé a to mejme na paměti v prve řadě a nenechavejme se strhavat k boji proti vlastnímu druhu!! Jihan.
Doufejme, ze dnes to vyřešíme
Doufejme, ze dnes to vyřešíme hned, rychle a konečně.Jihan.
Ti, kdo se neumí bránit násilí, stávají se otroky, nebo mrtvými. Takže, pokud necháme dělat teroristy, co chtějí, čeká nás oboje.
Naši předkové zabíjeli s
Naši předkové zabíjeli s dobrým zadostiučiněním své nepřátele a jsme jim za to vděčni. Jsou pro nás vzorem. Dělejme to také tak – užijeme si vlastní pocit zadostiučinění a naše děti to ocení svou vděčností.
Jo,jo, Jižní Amerika by mohla
Jo,jo, Jižní Amerika by mohla vyprávět….A konkvistadoři kalachy neměli, a bylo jich málo….
Tak opět musím souhlasit.
Tak opět musím souhlasit. Nejdřív bylo slovo a pak činy a zbraně v rukou poslusnych…. Hlásat jakoukoli revoltu je lehké, bránit základní svobody je spravedlivé, ve jménu toho zabíjet je správně a kudy potom vede cesta ke smíření, když jen svobodně POSLOUCHAME, než bychom svobodně jednali a když na obou stranách zůstanou pamětníci křivd??? Mám jedno řešení… vybít všechny, aby nezůstala žádná křivda!!! Potom jde vlastně jen o to, kdo to stihne dříve…. Tak vzhůru do boje. A hlavně nestřilet do vzduchu! Pokud by si někdo zasloužil Nobelovu cenu za Mír, tak ten, kdo nezabíjí, ale usmiruje! A ještě mě překvapuje ta dnešní překvapivá bojovnost proti Islámu, když Islám bojuje s Křesťany (a nezapomeňme na Židy) již cca 1400 let:-) Doufejme, ze dnes to vyřešíme hned, rychle a konečně.Jihan.