Už tomu bude rok, co chodím bos. Tři čtvrtiny své dovolené jsem prochodil
Už tomu bude rok, co chodím bos. Tři čtvrtiny své dovolené jsem prochodil
bos. Skoro celou mírnou zimu jsem chodil bos, do pěti minus pod nulou, jsem
byl bos. Komentáře, které mne tehdy varovaly před nachlazením, infekcemi, se
jaksi nepotvrdily.
Zatím jsem nenastydl, infekce z pražské dlažby se nepotvrdily, zánět
močového měchýře se nekonal. Barefooty, tedy boty s velmi slabou podrážkou
jsem obouval skutečně jen v mrazech, nebo na značně rozpáleném asfaltu, o
dovolené, kdy jsem celý den cestoval pěšky. V té chvíli, kdy už skutečně
asfalt pálil a hrozilo poškození nohou.
Jak to vypadá, pravdu mají ti, kteří doporučují chození bos. Kolena bolí
méně, než bolely, chůze bos mi po roce přijde jako samozřejmost, v botníku
boty, jsem od loňska nevytáhl, a jak jsem zjistil, mám patery boty, které
nenosím a jak se zdá, ještě dlouho je nosit nebudu. Tedy pokud nepřijdou
kruté mrazy. Pak klidně navléknu ty, co považuji za vhodné do zimy. Inu
experiment přešel do běžného života.
Pokud by se mne někdo dnes ptal jestli mu doporučím chodit bos, řekl bych
mu: „Ano, zkus a uvidíš. Začni teď na konci srpna, nohy si zvyknou
postupně na teplý povrch, který bude postupně vychládat a stejně tak
postupně si budou tvoje nohy na chlad zvykat. Po pravdě, nejen na chlad,
ale i povrch. Naučíš se koukat, co kde je, získáš lepší pozornost, budeš se
díky tomu věnovat víc sobě, svým pocitům, budeš k sobě pozornější.”
Jistě+, existují nějaká omezení pro určité lidi, ale těch je zřejmě
mnohem méně, než těch, kteří žádné omezení nemají. Navíc, ti čistotní si
každý den vydrhnou nohy po příchodu kartáčem, tím si namasírují chodidla,
kde je spousta reflexivních drah, které ovlivňují celého člověka. Těm co
smrdí až páchnou nohy při zutí, se uleví. Hlavně společensky. Nebudou
vystaveni narážkám na páchnoucí hnáty. Při zutí, někde na návštěvě, nebo
doma. Některým lidem skutečně nohy páchnou. Jak se přesvědčuji při vedení
relaxace nebo cvičení Jógy v blázinci. Dá se říci: Bosé nohy=zdravé
nohy.
Někteří lidé i přes čisté ponožky a čisté nohy, mají fakt po zutí, silně
páchnoucí nohy. V české domácnosti, kde se dbá většinou na zouvání i u
návštěv, je tohle z mého hlediska, ale i z jejich, jak jsem vypozoroval
„mírný handicap.” necítí se ti lidé dobře. Ani ti, co jim ty
nohy páchnou, ani jejich okolí. S bosou nohou jejich handicap zmizí. A opět:
Bosá noha=voňavá noha.
Tak, vychválil jsem chození naboso. Mám čisté svědomí, že jsem nic
nezanedbal. Snad jedině, to, že ještě někteří autoři jako je Daniel Howell, autor knihy „Naboso, anneb padesát důvodů proč si sundat boty a být zdravý,“
tvrdí, že chodit naboso mimo jiné zlepšuje funkci páteře. Plus, zlepšuje se funkce klenby chodidla, tím se odstraňují bolesti nohou samotných. Asi by tohle měl vědět, když
je podiatr, tedy člověk, co se zabývá lidskými nohami jako lékař
specialista, ale i jiní, dočetl jsem se v knize „Born to run,”
neboli Zrozeni k běhu, že běžcům se většinou bosým lépe běhá, mají mnohem
méně úrazů a tvrzení o zlepšení nebo rovnou odstranění bolesti páteře je tam
také uvedeno.
Tak mě prosím nekamenujte. Sděluji jen své zkušenosti a moudra jiných,
mnohem více kvalifikovaných v tomhle směru, než jsem já. Je fakt, že v létě
lidé kolem mne snášejí mé bosé nohy snáz. Méně je bosé nohy irituji, na
rozdíl od podzimu a zimy. Dokonce i starší dámy se osmělí a pokusí se o
seznámení. Je pro ně snazší mne oslovit na téma bosých nohou.
Onehdy mne oslovila dáma v metru, chtěla vědět, jestli chodím bos jen v
létě, jaké, že to je, jestli chodím na procházky a s kým? Odpověděl jsem ji
po pravdě, že chodím bos celý rok, občas jdu na procházku, nejraději sám,
protože lidí mám kolem sebe docela dost, samotou nijak netrpím, a když je v
dosahu, ta samota, občas ji uvítám. Jsem v tomhle směru zajedno s Gene
Hackmanem, který když se ho ve filmu „700 mil v sedle,” placená
služba v oblasti sexu ptala, jak to má nejraději, odpověděl: „Hlavně
bez řečí.” Film jsem viděl asi před 35 lety, ale tuhle hlášku si
pamatuji.
Jsou činnosti, u kterých preferuji ticho. Procházka je jednou z nich.
Pokud si nezpívám, ale zpěv mám také docela rád o samotě. Nemusím se pak
druhým omlouvat za osobní újmu, kterou jim svým zpěvem způsobím. Venku je
vedro, což mi zas tolik nevadí, vedro je to snesitelné, stejně dlouho
nevydrží, dopíší blog a možná si upeču králíka, nebo pstruhy v remosce.
Zřejmě si hodím korunou, neb chuť mám na oboje. Případně udělám ty pstruhy a
králíka nechám pro návštěvu, aby měla co dělat, když už se mne rozhodla po
celotýdenní dřině na filmu navštívit.
Třeba ji přesvědčím, že králíka umí upéct lépe než já. Budu se dívat jak
ji to jde a budu ji fandit, aby ji ten elán dlouhou dobu vydržel. Povzbudit
u práce jiné opravdu umím. Jo jo.