Sedím v Kytíně v hospodě a bolí mě celý chlap. Inu třetí den na cestě. Každý rok krize. Letos nějaká větší. Asi věk. No krize je prý šance. Tak uvidím jaká šance se naskytne.
Sedím v Kytíně v hospodě a bolí mě celý chlap. Inu třetí den na cestě. Každý rok krize. Letos nějaká větší. Asi věk. No krize je prý šance. Tak uvidím jaká šance se naskytne. Spal jsem asi kilometr nad Řevnicemi. Probudil jsem se pozdě. Podle toho ten den vypadá. Líný jak veš. Jak červená veš. Ta prý je obzvlášť líná. Ale nevím, veš červenou jsem ještě neviděl. Tak třeba někdy.
Ale zase jsem se prošel po loukách a lesní cestou bos. Tam ve stínu to jde. Na slunci moc ne. Se nedivím, že vesničtí chasníci na šterkových cestách, co jim tehdy říkali „silnice“ nosili boty. Ono nést ruksak a jít po rozpáleném asfaltu není nic moc. Zrovna tak na štěrku. Jeden tu cestu pak opravdu prožije. Tak to střidám. Ale mimo té tělesné krize, jako jsou otlaky v podpaží, opruzeniny, co se jim říká vlk a jiné drobnosti, puchýře od barefoot, mám skvělou náladu.
Ted zrovna říkají v rádiu že se nemám namáhat, neb je vedro. Sem starší občan. No však se zas tolik nenamáhám. Zatím dnes jen 11 kilometrů. 20 do večera nepřekročim. Jak se zdá v Příbrami budu asi v neděli. Času dost. Brdy jsou krásné a naposledy jsem tu byl s Justýnou před devíti lety. Jsme je prochodili. Tehdy hezky bez ruksaku. Až po týdnu společného pobytu jsem se vydal směrem na jih k Písku a pak do západních Čech na Chodsko.
Jo to jsem byl ješte 55 letý prudký mladik. Jak kdysi říkal docent Skála. Už asi nikdy prudký mladík nebudu. Teď jen rozvážný stařík. Tak jsem se dozvěděl kdy budu mít k dispozici divadlo Za ploté v Bohnicích. Mírně se to posunulo. 24.10.2015, takže ti co neviděli „Týpek a Jolana“ mají šanci. Je to sobota takže mǔzete přijít podpořit amatery, hodit jim něco do klobouku, neb vybíráme jako za stara do klobouku.
Tak dopíši blog, dopiji kafe a vydám se cestou k Dobříši. Asi dojdu před Dobříš, dál nepujdu. Vivofit ukazuje. 14 776 kroků, což je 11,33 km Pokud krokoměr nekecá. Ale věřím mu. Co mi taky zbývá. Je to dárek, nastavil jsem si ho sám. Snad dobře. Jo jo, takovou hračku bych ocenil za mlada. Tak zazvonil zvonec a blogu je konec. Jo jo.