Když žije chlap sám a má ženskou, co ho chodí jen občas navštěvovat, protože ona má spoustu zájmů, které ji zaměstnávají, tak má ten chlap několik možností, jak se s tím vyrovnat.
Když žije chlap sám a má ženskou, co ho chodí jen občas navštěvovat, protože ona má spoustu zájmů, které ji zaměstnávají, tak má ten chlap několik možností, jak se s tím vyrovnat.
Může se zlobit a trvat na tom, že se to změní. Nebo, může se litovat a tiše trpět. Může nadávat, ale také si může zařídit život podle toho, jak chce on sám a užít si volnosti, kterou by jinak neměl. Patřím do té poslední kategorie.
Má láska mi píše, jak se ji „ukrutně stýská.” Já ji píši, že kdyby se ji tak ukrutně stýskalo, byla by v Praze, nikoliv někde v tramtárii. Načež ona mi odpoví, že kdyby nebyla v Tramtárii, nevěděla by jak se ji stýská. Tomu se říká ženská logika.
Podobné tomu, co občas říkají abstinující závislí, že kdyby kdysi nechlastali, nefetovali, nenadělali by si jako hráči milionové dluhy, ani by nevěděli, jaký je ten život slušných lidí příjemný.
Tomu se také říká logika. Já si osobně myslím, že člověk nemusí projít peklem, aby věděl jak je příjemný život mimo peklo. Ale to si myslím já. A se mnou jen málokdo. Lidé si vždycky musí nějak omluvit svou potřebu klidu.
Když říkám omluvit, zase to myslím vážně. Většina lidí se pustí do dobrodružství a když je dobrodružství v plném proudu, pak zjistí, že toho tolik zas až nechtěli. Ale v proudu se špatně zastavuje. Většinou se musí doplavat do klidné vody. Což pokaždé není zas až tak jednoduché.
Zdá se, že jsem duševně do klidných vod doplaval. Sice se kolem mne odehrávají vzrušené životní děje. Děti jdou do školy, matky o tom informují všechny známé na FB. Asi aby si trochu postěžovaly. Není jednoduché být matkou školních dětí. Ale každý má co si zaslouží. Jo to by se matkám líbilo, kdyby děti byly hodné, slušné, do školy by se těšily, řádně se učily.
Bohužel nic takového. Děti se nepolepší a nepolepší. Už když jsem byl dítě já, byly děti, co se nemohly vyrovnat svým rodičům v píli a kázni, natož v moudrosti. Ty rodiče tohle tvrdili s vážnou tváří. Těm dětem. Jo, naše skutky se k nám vracejí. někdy v našich dětech. A lepší to nebude. 🙂