Asertivní kritika

Motto:

Kritika není nikdy příjemná.
Kritiku nemá nikdo rád.
Kdo říká, že mu kritika nevadí, tak…
Tedy když říká: „Jak od koho,”
tak lže. Sobě i druhým.

V předchozích dílech jsme hovořili o tom, co je to kritika. Říci, že jsme mluvili, se mi zdá až přehnaný výraz. Spíše jsem se o tom malinko zmiňoval. Sice jsem byl upozorněn jednou členkou tohoto výlučného klubu v tom smyslu, že tu nejsou žádní blbci, aby nevěděli, co je kritika a třeba kompliment, ale mě to nedá. Protože to dost často nevědí ani profesionálové.

Co je to pocit, jsme také probrali a jaké jsou asi pocity, to už tu bylo. Nebudu to příliš opakovat. Mohlo by se mi právem stát, že se si budete myslet, že z vás dělám děti
s chabou pamětí. Kdo si to ovšem nepamatuje, má tři možnosti.

• Buď si to přečte znovu
• Vydedukuje to z toho, co si přečte dnes
• Nebo to nebude číst vůbec

Kritika je tedy sdělený negativní pocit o něčem, někom a směřující zcela adresně a popisně ohledně vzhledu, chování, jednotlivých lidí, věcí, událostí. Podotýkám, že jako učitel asertivity vycházím zásadně z konceptu asertivity. Takže je docela možné, že někde najdete úplně
jiný výklad, ale takový je život. Kolik odborníků, tolik odborných názorů.

Začnu počasím. Počasí je vhodný objekt, neumí se bránit, nežaluje mamince, všichni vědí, o co jde, a je to tedy snadné. Uvedu vždy příklad hodnocení a posléze kritiku.

• Hodnocení: Svinský počasí
• Kritika: Nemám rád, když prší a jsem z toho nervózní, je mi zima, jsem mokrý a být mokrý, je pro mne utrpení.

Z miniaturní ukázky plyne, že pokud hovoříme
o „svinském” počasí, hodnotíme daný stav, nijak zvlášť nepojmenováváme, zda prší, je vánice, případně povodeň způsobená hurikánem. Je to naše vidění světa, dějů a událostí. Říkáme, co vidíme, ale nemluvíme o tom, co se děje s námi, když to vidíme. Jeden z problémů, které mají hodnotící lidé, je ten, že vyjadřují své hodnocení jako konečné stanovisko, jež je závazné pro všechny.

Zůstaneme-li u počasí, můžeme zjistit, jak samotný výraz „svinské”počasí, je svou hodnotící výpovědí zavádějící. Jestli jsme vlastníky zemědělského statku, tak týdenní déšť po dvouměsíčním suchu zřejmě budeme vnímat a hodnotit zcela jinak. Víme, že sice polní cesty budou rozblácené, budou hůře přístupné, ale nijak to nebudeme vnímat z hlediska hodnoty jako něco negativního „svinského ” Budeme týdenní déšť hodnotit především z hlediska míry užitečnosti pro nás. Pak to zřejmě bude „bezvadný ” deštík, co nám přináší užitek. Žádné svinstvo. Sedlák se raduje, jásá, jeho duše se rozplývá štěstím, že se urodí
a on nechcípne i s rodinou hlady. Pokud někomu moje přirovnání o chcípnutí přichází přehnané, tak zatím většina lidstva je závislá na rozmarech počasí
a její existence je na něm plně závislá. My jsme teprve první a druhá generace v Evropě, která nezná hlad a zimu.

Ovšem půjdu-li ve stejný čas a na stejném místě já pěšky odněkud někam, a bude týden lít, pak to pro mne bude svinské počasí. Jinak ho hodnotit ani nemůžu. V mém zájmu je, aby bylo hezky, nepršelo a byly suché cesty. Je to totiž strašný svinstvo mít večer mokrý boty a ráno se do mokrých obout. Kdo tohle nezažil, neví. Takže pro jednoho svinstvo, pro druhého záchrana života. A ještě si tak uvědomuji, že pro mne jako pro pěšáka jde v takovém svinském počasí o život. V roce 1993 jsem šel pěšky
z Děčína do Gibraltaru. Šel jsem 86 dní a v Německu dva týdny pršelo. Nebylo mi zrovna nejveseleji v ten čas. Takže pro sedláky v Bavorsku a okolí to bylo skvělé, pro mne to bylo hodně náročné. Naštěstí jsem odolný a neonemocněl jsem. Spím venku a je mi líto utrácet peníze za hotel a jiné podobné „vymyšlenosti” :-). Tedy na stará kolena jsem si už konečně koupil stan. Ale tehdy jsem v rámci úspory váhy měl pouze igelit a spoléhal na štěstí.

Jak se ukazuje, hodnocení není schopné vystihnout všechno. Navíc hodnocení jako takové, a to hlavně hodnocení lidské krásy, skutků, pravdy, vyvolává, jak jsme si ukázali v kapitole „Konflikt a spor”, velmi negativní emoce a s velmi negativními emocemi přicházejí velmi často velmi negativní reakce.

Takže ještě jednou pro pořádek. Kritika je vyjádření negativního pocitu plynoucího například z počasí, chování a způsobů lidí. Není to hledání jakési pravdy a správného myšlení nebo třeba krásy. Každý z nás má jiná měřítka.
A proto z různých měřítek pramení různé pocity, které jsou vždy a za jakýchkoliv okolností pravdivé, protože je prožíváme. Pocity jsou rozdílné. Ale vždy pravdivé. Proto vždy hovoříme o pravdivé kritice.

Už je toho pro dnešek dost a dost a budeme pokračovat zítra. Myslím, že to do neděle dopíšu. Aby to pro ty, co mají o téma zájem, bylo pokud možno celistvé a srozumitelné a nevycházelo to tak dlouho jako Tarzan nebo Dallas.

Zítra si rozdělíme kritiku na:

• Pravdivou a podanou přijatelným způsobem
• Pravdivou a podanou nepřijatelným způsobem
• Naprosto nepřijatelnou kritiku

A řekneme si, jak se na ní dá reagovat a jak podávat pravdivou kritiku přijatelným způsobem. Tedy neradujte se, že když se to naučíte, nebude ta kritika někomu vadit. To motto nekecá.