Komunikace-4

Konflikt a spor

Konflikt a spor

Probrali jsme emoce a půjdeme k tomu, co emoce nejčastěji vyvolává. Ke
sporu a konfliktu. Pro mnohé je to synonymum. Já jsem si udělal jakési
rozdělení. Konflikt pro mne vždy je to, že se kříží moje a něčí zájmy,
ale proto ještě nemusím být s někým ve sporu.
Konflikt je například to,
že dáma chce jít do kina a já chci psát blog, nebo instalovat Debiana. Do té
doby, dokud se bavíme o tom, že ona by ráda do kina, protože chce vidět ten
nový „láskyplný ” film, co mě naprosto, ale naprosto nezajímá, je to stále jen relativně bezpečný konflikt. Neboť, jak je známo, pro mne je
Debian, nebo Centos a o BSD nemluvě, tím nejzajímavějším na světě. Tedy
hned po dámě. Dáma to vidí zcela jinak, protože se domnívá, že ona je v
pořadí až někde v dáli za BSD. Skoro za horizontem.

Každý z nás dvou vidí důležitost jednotlivostí jinak. Proto jsme v
konfliktu. Tvrdém, nekompromisním, emoce lítají vzduchem. Nikdo nehodlá
slevit. Já přeci vím, že pro odpočinek a zábavu BSD je BSD a tomu se z mého
hlediska naprosto nic nevyrovná. (Příležitost k pořádné hádce=sporu.) Dáma ví,
že pro ni je nejlepší odpočinek v kině. S kolou a burákama. Oba víme, co je
pro jednoho znás to nejlepší a hájíme si to. Pořád je to dobré. Zatím se
nebavíme o „pravdě ”. Zatím ještě neříkáme argumenty, co
je správné a co nikoliv. Jsme-li v konfliktu můžeme se bavit o tom, jak to
prožíváme, jak to vidíme. Vůbec to nemusí být urážlivé pro toho druhého.
Pokud je můj pocit pro druhého urážka, pak to ale většinou není můj problém.
Pocitům nelze zabránit.

Naše splněné nebo nesplněné požadavky vyvolávají emoce. Nesplněný
požadavek nutně nemusí znamenat odmítnutí toho druhého. I když on to tak
může vnímat. Vždy jde jen a jen o odmítnutý požadavek. Láska a přátelství
nespočívají na splněných požadavcích. Ani svým dětem, které miluji, nesplním
všechno. Neznamená to, že je nemám rád. Jen jim vše nesplním. Zrovna tak
druhým lidem. Má-li někdo jiný názor není nutně můj nepřítel.

Ale, až začnou padat slova jako pravda, dobro, zlo, sobectví.
se začne používat manipulace za pomoci hodnocení typu:„Kdybys nebyl
sobec a měl jsi mě rád….” nebo:„Normální člověk používá
Linux a učí se a neztrácí čas blbostmi…”V tu chvíli to začne být
opravdu „zajímavé” To totiž začne spor. Začnou se shledávat
argumenty, které mají dokázat, že tohle nikdy nemůže být dobré, tohle je
naprostá blbost, ten film přeci je slaďák. Argumenty se hromadí a kdo jich
nahromadil víc, umí víc křičet, plakat, vyhrává.

Vyhrává pro tu chvíli. Přesně do času, než druhá strana sebere těžší
zbraně a použije je. Někdy na bojišti zůstanou padlí. Pak spor končí
totálním rozvratem. Spor má dvě základní vlastnosti. Minimální počet
účastníku jsou dva, maximální je neomezený. Doba trvání je také libovolná.
Konflikt většinou končí dohodou a kompromisem. Spor nekončí nikdy. Spor se
totiž nedá vyhrát. Pouze zastavit. Tedy vyhrát se dá, ale vítěz obvykle
zůstane sám. Což většinou není jeho cílem.

Vítězství ve vztahu založené na „pravdě ” mají smutné
konce. Končí často ponížením toho druhého(druhých). Někdy končí rozchodem.
Často definitivním a někdy i smrtí někoho z účastníků ve sporu. Pro poražené
zbudou pouze pocity hořkosti, zneuznání a smutku. Případně další
negativní pocity. Vítěz takzvaně bere vše. Stojí na stupínku nejvyšším. A
velmi brzo zjistí, že musí slézt seshora a jít hledat ty druhé. A třeba
přitom udělat ten kompromis, kterému se tak vehementně vyhýbal.

Pokud ale účastníci zůstanou v rovině konfliktu, mají šanci hned na několik
možností. Konflikt totiž nabízí růst a změnu k lepšímu. Tedy zvládnutý
konflikt. První možnost je naučit se sdělovat, co chci a co nechci. Druhá
možnost je nabídnout kompromis a dohodu. Třetí možnost je prosadit si to, co
opravdu potřebuji a přesvědčit o tom ty druhé. Což vůbec není manipulace a
vydírání. Dokážu-li přesvědčit ty druhé o  svých potřebách, většinou
to v nich nezanechá pocit hořkosti a porážky. Ale budou právem očekávat
reciprocitu. Na té je konečně založeno lidské společenství. A nejvíce
prosperující společnosti jsou právě založené na spolupráci vyrostlé z
konfliktů, snů, nápadů a řešení. Linuxová komunita je jedním z důkazů mého
tvrzení.

Pokud z kompromisu netěží všechny zúčastněné strany, nelze mluvit o
kompromisu.