Vytýkal mi jeden člověk, že nejsem civilizovaný a jsem netolerantní.
Vytýkal mi jeden člověk, že nejsem civilizovaný a jsem netolerantní. Jako důkaz mé necivilizovanosti a netolerantnosti uváděl můj kladný postoj k cestování pěšky, a zapornému postoji k bolševismu a bolševikům, socialismu a socialistům. Ale protože zapomněl zmínit nácky, tak bych ho ještě doplnil, jsem netolerantní i vůči náckům. Mám na mysli jak samotné hnutí NSDAP v minulém století, tak jejich pohrobky.
Ono to s tím odvoláváním na toleranci je dost ošemetné. Většinou se na toleranci odvolávají lidé, kteří na mě chtějí abych jim toleroval jejich chování, které mě nějakým způsobem omezuje. Třeba opilci, feťáci, bezdomovci, v MHD, či jinde, stejně jako nejsem tolerantní ke kuřákům, když mě chtějí omezovat svým smradem ve veřejných prostorách, jako už jsou už zmiňované dopravní prostředky, případně budovy veřejných institucí. Nebo levicoví aktivisté, co hlásají omezení práva na majetek, zlodějnu zvanou progresivní daň a jiné podobné lahůdky. Jako třeba vyvlastňování ve veřejném zájmu
Ano, já souhlasím s tím, že každý má právo se opíjet seč mu síly stačí, kouřit, co jeho plíce snesou,ale nemá právo mě s tím obtěžovat a rozhodně nemá nárok na moji toleranci a pochopení pro své konání. Ale rozhodně si nemyslím, že má někdo někoho právo zabíjet, okrádat o majetek v rámci nějakého třídního boje, nebo náboženského vyznání. Tohle nehodlám tolerovat, dokonce ani nepovažuji za nutné těm lidem nějak extra rozumět. Tam považuji za nutné na ně upozorňovat, varovat před nimi, bránit se jim.
Kecy o nějaké civilizovaném chování, vůči těm, kteří civilizované chování považují za slabost, jako náckové, nebo bolševici, mě skutečně neberou. Tomu osobně říkám intošské kecy, nikam nevedoucí, nebo tedy vedoucí, ale jen do pekla levicových poměrů. Nakonec náckové si říkali „genosse,” což v překladu znamená soudruh. Jak dojemné.
Soudruh Hitler se vehementně hlásil k socialismu, stejně jako soudruh Stalin. Jeden byl furer, druhý vožď, obojí znamená Vůdce. Takže levicové hnutí považuji za hnutí, které vede jeho příznivce, že se z příznivců stanou nevolníky. Jak dokazuje historie zemí socialistického tábora. Tehdy nevolníky na víc jak jedné šestině světa, jak se rádi soudruzi chlubili, že tam všude vlaje prapor socialismu. Podle toho to tam taky vypadalo. Někde pořád dodnes vypadá. Kuba, Severní Korea.
Nevolníky v levicových režimech, Jako bylo bolševické Rusko, nacisické Německo, komunistické Československo, rudá Čína a mnohé další, se lidé stávají ze svobodných občanů otroky, protože,že z hlediska levicového myšlení člověk není nic, důležitá je společnost, kolektivismus, který je nadřazen jedinci. Jedinec se musí podrobit potřebám společnosti a až se ji podrobí, má právo na to co mu společnost přidělí.
Má-li kdokoliv potřebu v takové společnosti žít, nic proti tomu, ale já si svou svobodu nechci nechat vzít, takže i nadále budu vůči levicovým myšlenkám velmi netolerantní. Mohou si milovníci levicových pořádků, založit svou komunitu, kde se budou řídit svým kolektivismem, dělit se s potřebnými v rámci jejich teorií. Dokonce se mohou oslovovat soudruhu. Jenže, jen ať v tom nejedu já. Jak kdysi zpíval Petr Novák v písničce „Hvězdičko blýskavá.”
Tak to je asi tak k mé necivilizovanosti a netoleranci. Ano, rád se k takové necivilizovanosti hlásím. Stejně jako se hlásím ke křesťanství, o kterém si myslím, že přes všechny náboženské války a mrtvé, kterých nebylo ani zdaleka tolik, jak se někteří „poučení” z marxistických brožůrek, či levicové literatury snaží uvádět. Říci, že nebyly, by byla lež, těžko se dá omluvit chování lidí, kteří náboženství používaly k získání moci nad druhými, což ani v nejmenším nehodlám, ale pořád jsem pamětliv slov Písma.
Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnána bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: „Pes se vrátil k vlastnímu vývratku a umytá svině se zase válí v bahništi.”
Z druhého listu sv.apoštola Petra
Jak věříme, všichni ti, kdo se provinili, ponesou soud. Možná ne ten lidský, i když lidé na to nezapomněli a je dobře, že na tohle nezapomněli, je dobře, že fanatici nemají tu sílu a moc znovu nastolit poměry, které byly. Ty otrocké poměry. Ať těch, co se zaštiťovali křesťanstvím, vírou v Boha, nebo vírou v levicové myšlenky, co mají odstranit lidské utrpení a zájmu těch myšlenek s těmi nesouhlasícími naloží jak středověký kat. V rámci dnešních možností daleko efektivněji ve vytváření toho utrpení. Pokud by se dostali k moci. No a to si tedy zcela netolerantně a necivilizovaně nehodlám nechat líbit. Jo jo.