Navštívil mě dnes známý, který se dlouhá léta zabývá bojovými uměními. Chvíli jsme mluvili o různých věcech, pak dostal nápad, který jsem kdysi inicioval, že mě naučí techniku lepkavých rukou.
Navštívil mě dnes známý, který se dlouhá léta zabývá bojovými uměními. Chvíli jsme mluvili o různých věcech, pak dostal nápad, který jsem kdysi inicioval, že mě naučí techniku lepkavých rukou. Což je prý základ, jak jsem se dozvěděl umění „Wing-Chun.” Šli jsme před dům, protože na to budeme potřebovat dost prostoru, pravil Petr. Po půl hodině nácviku jsme toho měl dost. Zdá se ten nácvik jednoduchý, ale je pro začátečníka dost náročný. Tlačit, udržovat stabilitu, reagovat, nic jednoduchého. Ovšem, prý budeme pokračovat, tak se těším, že se zlepším. Zaujala mě ta technika a líbil se mi nácvik. Sousedi asi zírali.
Dopoledne mě navštívila klientka, která má sestru alkoholičku, momentálně se léčí, ta sestra, a její rodiče prý mne také navštíví. Vyslechl jsem příběh matky pětiletého dítěte, o něco mladší sestry a rodičů. Na sobotní ráno docela rozcvička. Má láska, která se mě včera ptala zda mám klienty dopoledne, se divila, když jsme ji přitakal, a řekl, že tohle jsou vždycky poctivě vydělané peníze.
Závislí, kteří dost dlouho nejsou schopni nahlédnou, zahlédnout, podívat se zcela na svou minulost, mohou mít různé pocity, když se jen tak občas pousměji, při jejich líčení jejich uvědomělosti, posunu, které v terapii zažívají. . Protože dokud opravdu nenahlédnou na svou minulost, neuvědomí si ji a neprožijí ji, tak aby pochopili, že tohle je jejich skutečný důvod, proč se začali léčit, proč se začali měnit, protože ti kolem nich už toho měli jednoduše a prostě dost.
Spoluzávislí a okolí závislých jednoduše nemůže pochopit, stejně jako nemohla pochopit má dnešní klientka, že i když je sestra střízlivá, stejně myslí jako alkoholička. To jsme ji nepodsunul, tomu se upřímně divila, když popisovala sestřino nynější chování. „Jak to, že nechápe, že se jí její dítě bojí, že nechápe, komu všemu ublížila?” Ptala se. „Nechápe, protože je alkoholička, dokonce ještě přesvědčená o tom, že je relativně v pořádka. Neboť, kdyby pochopila, jaká je skutečnost, tedy najednou, nemusela by ji unést. Dáváme ji to po kapkách, někdy větších, někdy menších, ale po kapkách, aby tu pravdu strávila.” Vysvětloval jsem.
Dost často tohle trvá pět a více let, pokud ten život v abstinenci není narušený recidivou, než se člověk plně srovná se svou minulostí, než si opravdu řekne, „ano bylo to tak, musím s tím žít jen já, nikdo jiný.” A dokáže tohle říci všem těm oznamovačům pravdu a baví se jejich zlobou, když se oni chtějí bavit o jeho minulosti, za pomocí své pravdy. Zlobou, těch „pravdomluvných,” kteří s ním chtějí manipulovat za pomoci vyvolávání viny za jeho minulost. Tedy já se těmi pitomci, co si rádi hrají na ušlechtilé a spravedlivé, skoro bezchybné, docela bavím. Pitomci proto, že pokud narazí na někoho s takhle opravdu vyřešenou minulostí, tak se jejich chování podobá chování lidí, kteří s rozběhem se hlavou pokoušejí prorazit betonovou zeď.
Někteří z nich se ještě ohánějí svým pochopením pro ty alkoholiky, feťáky, hráče. Ovšem jejich pochopení spočívá v přesném výpočtu jejich vin a v přesném časování, kdy má ono „pochopení” největší účinnost. Ovšem pokud narazí na asertivní jedince, pak se domáhají demokracie, diskuse na téma, které by oni rádi určili. Jenže tohle si žádný své cti dbalý člověk nenechá líbit, nenechá sebou manipulovat a přesně je odkáže kam patří.
Jo, začal jsem uměním sebeobrany, co se fyzické aktivity týče a plynule jsem přešel do efektivní sebeobrany psychického rázu. Jedním z atributů nácviku asertivity je jistá míra znecitlivění. Znecitlivění, které umožňuje se nedat příliš vyvést z rovnováhy, podobně jako při lepkavých rukou a efektivní odpovědi, při verbálním útoku. Pochopitelně, ovládá-li kdo umění sebeobrany, pak mají všichni ti agresoři ztíženou pozici. Na jejich útoky napadení odpovídají efektivně a bolestivě zasahují. V takovém případě agresoři křičí, „pozor, agresor.” A začnou hovořit, o tom, že takhle to přeci nemysleli, vždyť chtějí jen dobro toho druhého. Mě osobně, slova o mém dobru, vždy přivedou do míry největší ostražitosti. Protože se zeptám, kolik mě jeho snaha o mé dobro bude stát?
Zatím má zkušenost je, z dob, kdy jsem býval podstatně důvěřivější, že snaha druhých o mé dobro, byla vždy velmi drahá. Mimo výjimek, jako jsou zralí lidé, mnozí kněží, většina terapeutů, výcvikových lektorů, přišla nejen ona dobrota těch druhých, finančně, ale i psychicky a občas fyzicky draho.
Například, většina lidí, když si dělá takzvaně legraci, tak se spíš vysmívá a jejich výsměch nemá posloužit k vaší změně, ale ke zvýšení pocitu jejich moci nad vámi. Že vás to bolí, není pro ně důležité. Z jejich pocitu moci nad vámi plyne pochopitelně další zisk, toho manipulátora a pachatele dobra.
Vůbec nepopírám, že umím zasáhnout slovem, že umím rozčílit všechny své klienty, umím být konfrontační, ale jsem si jist tím, že tohle všechno slouží k tomu, aby klient začal přemýšlet. Přemýšlet ve svůj prospěch. Ono přemýšlení většinou nebývá nic příjemného, vyvolává mnohdy zlostné reakce vůči mé osobě, žádný vděk a chválu. To sem tam někdy po letech se dozvím, že jsem tomu, či onomu prospěl, když jsem ho vytočil, a že to opravdu bolelo, když jsem to udělal. Uměl jsem tohle i v dobách, kdy jsem nebyl terapeutem a většinou se mě ti kolem mě báli. Když nic jiného z toho, aspoň neotravovali.
Ponechal jsem si svou dovednost, podobně jako si ji nechá policajt, který se umí díky své minulosti ubránit a ještě získal v policejním výcviku schopnost sebeovládání a své umění obrany, používá v prospěch těch, kteří ho platí. Pochopitelně i v takovém případě se najdou jednodušší duše, které mu budou vyčítat jeho schopnost v dobách minulých.
Za ono umění jsem placen, mzda, platba, kterou od léčebny, svých klientů pobírám je jedinou odměnou za mou dovednost. Jiný zisk nehledám. Dokonce mě nemusí být ani lidé vděční a nemusí mi říkat jak jsem dobrý. To, že roky chodí, doporučují mě jiným, je svým způsobem informace o mé činnosti. Zpětná vazba, jak někteří rádoby znalci říkají. Když se mi pokoušejí vysvětlit, že oni mi přeci, tím, že mluví o mé minulosti a přítomnosti, ačkoliv se jich nikdo na nic neptá, nikdo je nežádá, dávají zpětnou vazbu. Jo, to dávají, ale o sobě.
V terapii i kursech zvládání zátěžových situací, vždy účastníky učím tomu, aby si položili a nejen sobě, ale i těm, co jim dávají tu nevyžádanou zpětnou vazbu, jaký prospěch z toho budete mít vy a jaký ten, co se tak starají o vaši morální integritu a starost. Většinou, pokud tahle technika lidem dojde, hodně z ní vytěží. Ve svůj prospěch. Fakt je, že manipulanti mají z toho podstatně prospěch menší, tedy, řekl bych, že žádný. Dokonce i tu „morální převahu” ztratí. Jo jo.