Udělal jsem dobře, že jsem si dal delší čas na odpočinek po cestování.
Udělal jsem dobře, že jsem si dal delší čas na odpočinek po cestování.
Postupně jsem se zajel, uspořádal jsem si věci, napsal dokonce i nějaké
blogy, viděl se s dcerou. Ráno vyrazím do blázince, odpočatý, pochopitelně
bude tam zase oslabená sestava, takže okamžitě zapadnu do povinností, ale
skupiny odpoledne mě čekají až ve čtvrtek. Domluvil jsem se s Juditou, že
ona si dodělá, co rozdělala, abych si potom svoje skupiny převzal a
nezabýval se věcmi, o kterých toho moc nevím.
Koupil jsem si včera ještě jednu knížku, ale dost jsem si naběhl,
protože je to spíš reklama na autorovy kursy. Nic proti tomu, ale
informace, které tam podává jsem četl jinde, v lepé podané formě,
kvalitněji vysvětlené a zpracovanější. Tedy mu nebudu dělat ani negativní
reklamu a neuvedu ani jméno ani titul. Někdy se stane.
Lidé jako onen autor, mnohdy vydávají staré poznatky, za nějaké nové,
dají tomu jméno a už se domnívají, že přejmenováním jim patří sláva
objevitelů. Ono je prostě v oblasti vztahů dost těžké objevit něco zásadně
nového. Všechny známé texty vlastně jsou opakováním, případně rozvíjením
předchozího. Tyhle příručky všech těch zázračných jedinců, dost často
působí velmi informovaně, aby nakonec člověk zjistil, že autoři si přečetli
tohle a támhle a už mají díky tomu hotovou zázračnou metodu. Tisíce
účastníků, tisíce děkovných dopisů. Inzerují.
Neb zvládnou nějakou techniku, a vystupují jako vševědové a jimi
vyvinutá, lépe řečeno převzatá a přejmenovaná metoda je zázračný
prostředek, který by mohl spasit všechny kolem, jen kdyby se trochu
snažili. No jo, my co jsme zaostalí a preferujeme ty pomalé cesty, kdy také
lidem říkáme. Ono zas nepočítejte s nějakou velkou transformací, nebo
změnou, pokud nastane, přijde pozvolna a nepozorovaně. Tohle si myslím
platí nejen ve vztazích, v chování, ale i v hospodaření.
Začnete s jógou s terapií, nebo šetřením a dost dlouho se zdá, že sice
nějaké změny jsou, ale rozhodně ne takové, jaké jste čekali. A v tom je ten
problém. Očekávání jaké to bude. Zbaví-li se člověk očekávání, dokáže-li si
užít přítomný okamžik, který mu třeba přinese chůze, nebo sestava ásán, pak
najednou zjistí, že poměry se v jeho případě změnili. On jinak vypadá,
nejen fyzicky, ale jeví se jinak i psychicky svému okolí, nedosáhl sice
dokonalosti, což některé jedince z jeho okolí znervózní, protože oni četli
příručku, kde se psalo, že tohle je zaručený návod, když se člověk bude
takhle chovat, takhle myslet, tak ta změna, nebo transformace, přijde do
několika týdnů. V tom nejhorším případě. V tom lepším, hned jak začnou.
Jenže ono tomu tak není. Když jsem vyrazil začátkem měsíce na cestu,
první dny mne bolel celý chlap. Jsem sice zvyklý, ale roky nezastavím,
organismus přes veškeré znalosti už tak rychle nerelaxuje, jediné, co je
nezměněné, je ona znalost, že ta bolest těla prostě povolí, třeba od den
dva později. Když jsem se vrátil, zjistil jsem to samé, odpočinek je o něco
delší, únava pak odplyne třeba až od den později než dříve.
Ano existují řízené metody, které zrychlí třeba proces učení, proces
relaxace, dokážete zlepšit hledání možností jak si polepšit, ale většinou
také zjistíte, že všechny „zázračné” metody, vlastně, pokud
navodily zlepšení, pak je to zlepšení, které je vlastně úlevou, třeba od
bolesti, těla i duše, což v jistých případech navodí pocit euforie, ale
není neobsahuje ona metoda patent na kompletní poznání.
Kdysi jsem popisoval jak jsem byl v kostele v Jaroměřicích, kde jsem
slyšel větu: „Modlete se za co potřebujete a dostanete to.”
Naučil jsem se modlit, a dostal jsem opravdu vše, co jsem potřeboval. V té
větě je jeden háček. …co potřebujete. Nikoliv, co chcete. Od té doby jsem
přečetl spousty návodů, jak žít, jak se chovat, a uvědomuji si, že nic z
toho nepřekonalo tu větu: Modlete se za to,co potřebujete. Ani
sankalpa ne.
V tomto směru neznám mocnější modlitbu, než byla modlitba krále
Šalamouna za moudrost a spravedlnost, aby mohl dobře vládnout svému lidu. Z
mého hlediska je to přesně modlitba za to co potřeboval, navíc je volně k
použití a může ji použít každý. Sankalpa je také hodně dobrá a účinná
metoda, ale někomu vyhovuje víc modlitba, někomu sankalpa. Obojí pomáhá
nacházet svoje možnosti. Uvědomovat si postupně svůj stav, učit se rozumět
sobě samému.
Zmiňoval jsem kdysi, že jsem si koupil knihu: „Myšlení, pomalé a
rychlé.” od Daniela Kahnemana. Ta kniha vysvětluje rozdíl mezi
intuitivním rozhodováním a racionálním. Jsou lidé, kteří na jejím základě a
dalších poznatcích se vám pokusí vysvětlit, že něco jako svobodná vůle
neexistuje. Že existují programy v mozky, které rozhodují za vás. Opět jen
další pokus o to vysvětlit, že jsme obětí svých zážitků.
V terapii jsem mnohokrát zažil situaci, kterou jsem si ověřil kdysi sám
na sobě. „Lidé mluví o minulosti, že jsou obětí toho a toho a
nemohou tedy jednat jinak.” Většinou stačí poznámka: „Trváte-li
na tom, že jste bezmocný proti svým zážitkům z dětství, že i když jste
dospělý, není ve vaší moci se chovat jinak, pak se nedá nic dělat a musíte
být tou obětí.” V tu chvíli lidé, když nic jiného, začnou přemýšlet,
jestli to tak musí být a pochopitelně se na mě zlobit, že s nimi nechci
sdílet jejich bezmoc a mám za to, že se jedná jen o jejich pohodlí, ze
kterého pramení malý zisk.
Na závěr ještě k blogu, nebo spíše ke komentáři Pavla. Pokud někomu,
sebeslušnější formou sdělujete, že má mindrák, zřejmě vděku nedojdete.
Pokud se postavíte do role soudce, který ví, jak by měl a co kdo by měl,
nebo neměl psát, dočkáte se jen odmítnutí. Třeba ve formě, že vás vyslechne
a stejně neposlechne. Vy budete pravděpodobně zklamán, protože z vašeho
hlediska vás nevzal vážně. Můžete mít sebeskvělejší nápady a sebelepší
gramatiku, pokud se vysmíváte, koledujete si o odvetu. Ta většinou přijde.
Minimálně ve stejné intenzitě útoku, který jste započal.