Poslal mi jeden klient oznámení, že jeho bývalý spolubydlící z léčebny, zabil v opilosti na ubytovně chlapa kladivem. Matně si toho hocha vybavuji.
Poslal mi jeden klient oznámení, že jeho bývalý spolubydlící z léčebny, zabil v opilosti na ubytovně chlapa kladivem. Matně si toho hocha vybavuji. Nijak mě to neplní nadšením a je to taková třetí blbá zpráva, která se ke mě během půl roku donesla. Napřed kolegyně z týmu, coby pornoherečka, pak uhořelá dcera klientky, a nakonec bývalý pacient jako vrah. Zřejmě bych už asi měl jít na dovolenou. Potřeboval bych nějakou příjemnější zprávu. Nebo neslyšet žádné zprávy.
Sice mi včera dcera poslala kompletní korekturu románu, dokončila ji,. Což je dobrá zpráva, předal jsem ji vydavatelce a okamžitě s ní svedl bitvu o termíny. Ona mi tvrdila, že do konce června nestíhá, já ji tvrdil, že tak šikovný děvče, do konce června stíhá zcela pohodlně vydání. Pak mi řekla, že jsem buldozer a že uvidí. Jasně že uvidí. Nakonec, korektura už je hotová, redakce takže, pouze vychytat úplně ty nejdrobnější chybičky a jedeme dál, močálem kolem černých skal, jak říká klasik. Nerad bych měl knížku až po dovolené. Já ovšem udělal, co jsem mohl.
Ke všemu mi opět klekl PC, tedy ten experimentální, takže mám k dispozici doma, jen jeden. Což mě mate. Buď vyndám z něj disk, udělám z něj externí, nebo koupím nějaký starší PC na experimenty a disk k němu přidám. Mám o čem přemýšlet. I když experimentovat mohu i na VMware. Na Macu. Pokud si nepořídím další počítač, budu mít víc místa na stole. Také výhoda.
Snažím se vybavit si toho hocha, Vladislava Sixtu, co utloukl ve spánku kladivem spolubydlícího. Sice mu dali 25 let, k tomu ještě pro nenapravitelnost detenci, ale nějak mi to nejde. Asi bych musel vidět fotografii. Na tom odkazu, co mi poslal Václav je jen člověk od pasu po bradu. Z toho nic nevyčtu. Jo, občas se potkám s různými hochy. Dělal jsem i se sexuálními agresory, to taky nebyl med, co bych si s ním chtěl mazat chlebíček den co den k snídani. Ale na pětadvacet mezi nimi, nebyl žádný, co si tak pamatuji, nejvíc 14 let. Zavraždil ženskou a ještě si při skupině, ten „dobrák” stěžoval, že mu dali moc. Tehdy jsem měl co dělat abych mu jednu nevrazil. Zvládl jsem tuhle situaci. Sice horko těžko, ale když jsem potom o tom mluvil s Brichcínem, tehdejším primářem sexuologie, povídal, že tímhle si musí projít každý terapeut na sexuologii. Asi jo.
Po víc jak pěti letech jsem to zabalil. Už jsem nějak neměl náladu snášet ty jejich věčné stížnosti na zlý osud, čelit věčným vyhrůžkám od lidí, pro které jsem se snažil být skutečně prospěšný. Začínal jsem být vyhořelý a pochopil jsem, že je třeba ubrat. Tak jsem ubral. Nikdo mi to neměl za zlé. Byl jsem na celý úvazek v Bohnicích, k tomu tři skupiny mimo Bohnic a myslím, že jsem skončil na sexuologii tak akorát. Zkušenost to byla skutečně zajímavá. Problém byl, že všichni členové skupiny byli skuteční sexuální agresoři, žádný takový ten „hodný pedofil„ Ti nějak nechlastali a nefetovali. Co tam byli, tak samí hodní kluci, co měli „rádi” děti, občas je osahávali a toužili po tom aby druzí lidé rozuměli jejich „lásce.”
Dnes se většinou věnuji slušným alkoholiků, hráčům a feťákům. Inu občas se koukol objeví mezi pšenicí, jako je ten Sixta, ale tak už to bývá všude v životě. Ne všichni ti skoro slušní kluci, končí jako slušní abstinující opilci, feťáci a hráči. Většina z nich pokračuje v tom „barevném” životě naplno, tedy, lžou, kradou podvádějí. Z některých, se stanou i vrazi. Bohužel. Nebo zabijáci, co v opilosti zabíjejí lidi autem. Což zrovna také nepovažuji za vzor dobrého chování a vychování. Nijak mě neberou ty ujišťování, že pár piv nic nemůže udělat.
jak jsem si včera kontrolně pročítal ten román po korektuře, abych se podíval jestli tam najdu nějaké chyby, které buď opravím, nebo pošlu zpátky k Babetě, aby je opravila, táhly mi hlavou různé myšlenky. Vzpomínal jsem lidi, co jsem potkal v terapii, Myslím, ve své vlastní. Uvědomil jsem si, kolik jich opravdu prošlo tou skupinou za čtyři roky. Sice nás z té skupiny hodně abstinovalo, nebo si jinak zlepšilo život, protože tam nebyli jen závislí, ale bylo i při té kvalitní terapii terapii, kterou Honza Lutera dělal, víc těch, co neuspěli, co si moc nepomohli, odešli předčasně z terapie, dobře neskončili.
Jednoho, Pavla Matulku, také našli ubitého k smrti, dva spáchali sebevraždu, někteří se díky tomu, že Honza nemohl jejich terapii k vůli úrazu dokončit, vlastně neměli možnost se v životě prosadit, protože se nenašel nikdo, kdo by jejich terapii dotáhl do konce. Jedna věc je pokud klient odejde sám, nedá na doporučení, druhá, když terapeut nechce, nebo nemá možnost dotáhnout terapii do konce. Dnes je situace trochu lepší, oproti totáči je psychologů, terapeutů mnohem víc, ale i tak. Někteří lidé si prostě na někoho dalšího nezvyknou. Neunesou ono opuštění někým, kdo je podle jejich mínění neopustí. V určité chvíli klient, který je opuštěný svým terapeutem, je na tom hůř, než být opuštěný partnerem.
Tohle dost popisuje Yalom, v jednom svém románu, když se jedna jeho klientka bojí, že ji umře a opustí, jako ji umřel její muž. Ona zůstane sama a nikdo ji nepomůže. Vlastně ona má pocit, že svého muže nepřímo zabila. Yalom ji uklidňuje, že on se zabít nedá a tedy ji neopustí. Pokud si tenhle příběh pamatuji správně.
Ale život je život, a do života patří i loučení a klient v takovém případě nemá jinou možnost, než si zvyknout. Dlouho jsem srovnával výcvikové lektory s Luterou. Dlouho nemohli i v mých očích obstát. Vlastně mě z toho srovnávání dostali dva. Skála a Růžička. Až u nich jsem pochopil, že každý jsme jiný, jinakost neznamená méně kvalitní. Tím nechci říci, že neexistují nekvalitní terapeuti. Existují, stejně jako v jiném povolání. Dokonce dost dlouho budí zdání, někteří z nich, že jsou kvalitní. Aby se nakonec ukázalo, že jejich kvalita spočívá ve skutečnosti, že na sebe klienta navážou a učiní ho na sobě závislým.
To bývá skutečný malér pro klienta a málokdy pro toho, který si říká terapeut. Jo, jsou tací mezi námi. Jak už bylo řečeno. „Všude je koukol mezi pšenicí” a ne všechen se podaří vytrhat. Plevel se většinou strašně rychle množí. Jo jo.