Došel zdravý do Čenchostové, pomodlil se, vyslechl mši svatou, prohlédl si klášter a vracim se k domovu. Slib, co jsem dal, jsem splnil. Mám radost.
Došel zdravý do Čenchostové, pomodlil se, vyslechl mši svatou, prohlédl si klášter a vracim se k domovu. Slib, co jsem dal, jsem splnil. Mám radost. Nebe je sice zatažené, klobouk mi včera mocně promokl a barví mi vlasy na černo. Podobné tomu, jak jsem měl svůj první klobouk na Novém Zelandu, ten mi pro změnu barvil vlasybna blond. Některé klobouky holt nejsou na dlouhé cesty.
Čenstochová je ještě špinavější než kdysi, jak si ji pamatuji. Mimo Jasné Hory tu vlastně nic není. No vypiju kafe, dobiju mobil a vypadnu z města, půjdu se někam utábořit. Poslední úsek do města stál za to. Dal jsem na radu místnich a šel boční silnicí. Několik odboček, nikde žádný ukazatel a snad jen intuici a pomoci sv. Archanděla Rafaela, patrona poutniků plus sv. Antonína, co pomáhá nalézat ztracené věci a tedy i cestu jsem na misto dorazil v pořádku a včas.
Lidí tam bylo tedy mraky. Ale to byl jen takový běžný provoz. Když jsou poutě je to prý desetkrát větší. Tak jsem rád, že jsem stihl běžný provoz.
Tak tak, už je to ode dnes běžná dovolena. Pomalinku budu kráčet k jihu, budu sledovat co se kde šustne, třeba mě budou napadat nějaká pěkná témata ke psaní, zatím mě nic nenapadá. Jo jo.