Kdybych psal inkoustem, tak bych mohl prohlásit, že mi ani neoschnl inkoust na papíře a už se potvrdila má hypotéza o ženě, která dlouho vystupovala jako muž, psala česky, ačkoliv je Slovenka a celý j
Kdybych psal inkoustem, tak bych mohl prohlásit, že mi ani neoschnl inkoust na papíře a už se potvrdila má hypotéza o ženě, která dlouho vystupovala jako muž, psala česky, ačkoliv je Slovenka a celý její projev byl a je zaměřený proti mě. Už dlouho. „Paní ze Slovenska” jsem ji kdysi říkal. Asi jednou jsem měl poznámku, že by to mohla být ona, popřela to, dál jsem tu skutečnost nerozebíral a zřejmě se záměrně podřekla přesně z těch důvodů, co jsem uvedl v předchozím blogu. Chce abych věděl s kým jsem po dobu několika týdnů komunikoval. Mě bylo a je celkem jedno, kdo je za jakým anonymem. Z jakého důvodu je mi tohle lhostejné, jsem vysvětlil v minulém blogu. Uvádím zde tu historku jen na potvrzení svých předpokladů, že pokud jste trpěliví, nedáte se zatáhnout do zoufalého pátrání,tím jste většinou anonymovi pro legraci, pak se anonym dříve nebo později podřekne, případně vám sám prozradí svou totožnost.
Jsem přesvědčený že tohle platí i ve sporech mimo virtualitu. Ti kteří mají s vámi ze svého hlediska nevyřízené účty, zahájí interakci s vámi v anonymitě dřív nebo později dají najevo s kým máte tu čest. Možná se někomu bude zdát divné z jakého důvodu se zabývám sporem právě z virtuality, ale uvědomil jsem si během času, že tyto spory se svou vášní, intenzitou velmi blíží sporům v realitě, takže nakonec z emočního hlediska jsou zcela reálné. Za anonymními přezdívkami se skrývají skuteční lidé, plní emocí, kteří prožívají ten vzdálený kontakt, který je tvořen vlastně jen psanou komunikací, kde chybí jedna důležitá složka a to je vizuální podnět.Chybí neverbální komunikace a ta je díky tomu nahrazena větší představivostí ať v kladném nebo záporném znamení. Lidé mnohem více vyvozují z jednotlivých slov, vět a dávají jim mnohdy zcela jiný význam, než ve skutečné debatě. Tam je rozhodující tón, neverbální postoj, plus obsah řečeného.
V mládí když jsem psal a dostával dopisy, bylo pro mne velmi těžké odhadnout nakolik psané slovo odpovídá stavu a postoji pisatele, pisatelky. Osobní setkání vždy mnohé měnilo a to i mezi lidmi, kteří se znali. Stejně tak se mění většinou vztahy a náklonnost pokud se lidé znají jen z netu, z písemného projevu. Pokud se uskuteční i hlasový kontakt, je snazší se vcítit do druhého člověka a v dnešní době, kdy je díky internetu a různým aplikacím jako je například „skype”, možné dosáhnout daleko ucelenější představy o druhém člověku. Z toho důvodu, pokud někdo v diskusi na nějakém internetovém fóru udržuje zásadním způsobem anonymitu, pak se nesnažím si o tom člověku pokud dělat zvlášť hlubokou představu, protože představy jsou zavádějící a jen sleduji jeho písemný projev. Z něj vycházím. Lidé držící se v anonymitě mají své důvody, proč se v té anonymitě udržují, leč jen do určitého času je ona anonymita funkční, nakonec svým projevem o sobě mnohé prozradí, jak si zase popíšeme dále.
Ve virtuálních sporech jim tohle pomáhá jak už jsem řekl udržet jakousi převahu, protože pokud jste více otevření,lépe se jim útočí. Mají na co. Já jsem celkem otevřený, protože zas se tolik nebojím, navíc jistá otevřenost mi pomáhá se přiblížit k lidem a oni většinou jsou pak také otevření.Samozřejmě ve sporu, který vedete na netu je tohle do určité chvíle nevýhodou. Nemáte do jisté doby na toho člověka celkem nic, čím by jste ho mohli zasáhnout. Ale zase časem zjistíte podle způsobu útoku, čeho se pravděpodobně bojí. Pokud vám vytýká vzhled, pak jsou dvě možnosti. Je to člověk, který si zakládá na svém vzhledu, ví o jeho přednostech a ví, že je v tomhle směru ve výhodě. Tohle platí u žen. Ačkoliv ženy většinou u mužů na vzhled neútočí. Jestliže někdo útočí na vzhled ženy, jedná se o jedince, který má buď potíže s navazováním vztahů a vylévá si zlost Nebo, jedná se o málo sebevědomé jedince, kteří si nejsou jisti svým vzhledem a tak útočí na podle nich na slabinu, která je vlastně jejich slabinou.
Podobně tomu tak bývá u vzdělání, rodinného původu, potíží se vztahy v rodině.Ne nadarmo paní přezdívkou „psd”( jak jsem ji překřtil což je zkratka tří slov. „Práskač, slinta, Daniela.”) velmi útočila jak na mé minulé rodinné poměry, tak na současné. Ona sama jednoduše měla a má neutěšené rodinné poměry, exmanžel alkoholik, bydlí spolu v jednom bytě, její nejmladší syn podle jejího sdělení, potíže s marihuanou, což v několika svých blozích v dobách, kdy jsem se ji zabýval natolik, že jsem sledoval její „tvorbu” lehce bagatelizovala, ale podle toho, co vím o starostech rodičů dětí, které pijí více než je běžně zvykem, nebo experimentují s drogami, těm rodičům dělá opravdu starosti. Většinou zcela právem. Synáček zřejmě nebude žádné lumen a tak tedy vlastní potíže vytýkala mě. Mě, který si dávno všechny tyhle problémy vyřešil.
Ale přes všechny informace, které v tomto směru má, ji nic nebránilo v pokusu mě řádně zranit. Poznámky jakoby mimochodem, o mé matce, otci, mých dětech pronáší už dlouhou dobu. Vlastně z toho zpětného pohledu posléze její osobní situace se závislostí u exmanžela, problémy dětí jak u ní tak i u druhé ženy, je důvod pro útok na mě, na mé vztahy s dětmi. Kdy v mužské roli shazovala, bagatelizovala a podsouvala mi nekalé jednání, úmysly. Tím ukázala svou největší slabinu. Nefunkční rodina, děti. Jen tak mimoděk. Samozřejmě podle těchto útoků bylo možné odečíst, že člověk skrytý za mužským nickem, má pravděpodobně potíže v těchto oblastech.
Útokem na přátele, partnerku, jejich vzhled, věk, vzdělání, odkrývá stejně jako další žena, která figuruje v tom sporu svou bolest. Osamělost, stárnutí, nedostatečné sociální a sexuální vyžití.Vím-li že takto jedná žena, která je o víc jak dvacet let starší než má partnerka, pak je vše jasné. Nemám-li tuhle informaci, pak orientačně mohu usoudit, že se jedná o ženu, muže, kteří se bojí samoty, stáří, chudoby, potíží svých dětí. Z toho důvodu ona dáma vystupovala pod mužskou přezdívkou a psala v jiném jazyce, než je ten rodný. Chtěla abych hádal a zaobíral se s kým vlastně mluvím. Ta druhá zase jen demonstrovala svou zlobu na mladší sokyni, která ji zcela nespravedlivě vzala šanci. I přes všechno co ona podle svého mínění pro mne udělala.
Tohle všechno pokud si na základě útoků uvědomíte, je vám hned zřejmé, kdo je skutečně ten slabší, kdo má potřebu ponižovat, urážet a z jakých důvodů. Sice vše co říkám je orientační, ale v každém případě rozumění smyslu útoku vám otevře oči a zklidní mysl. Chcete-li ve sporu pokračovat, a to z nejrůznějších důvodů, třeba podobně jako já, že jste zvědaví kam ti lidé až zajdou, tohle vám pomůže dosáhnout mnohem větší psychické rovnováhy. Nebo se rovnou začnete bavit bezmocnou zlobou těch urážejících. Stejně tak, když se vám někdo vysmívá pro vaše omyly, chyby, případně neznalost. Nebo vám zdůrazňuje svoje vyšší vzdělání.
Jestliže vás někdo uráží k vůli nedostatečnému vzdělání stačí se zeptat sebe sama, co je za tím? Z jakého důvodu vám dává vám najevo, že mu nejste rovni, stále zdůrazňuje svoje společenské úspěchy? U mne ti lidé, kteří se tak chovali, mi chtěli dát najevo, že přes nějakou mediální známost se jim vlastně nevyrovnám, ovšem čím víc to zdůrazňovali, tím víc působilo komicky jejich zdůrazňování vyššího společenského statutu, vzdělání, právě jako pokus o ponížení aby se vymanili z vlastní nejistoty a vědomí „vlastní neschopnosti” se dostat do médii. Většina lidí, má potřebu určité mediální prezence. Lahodí jim zájem a možnost být mediálně prezentován. Tohle jsem si ověřil při zvaní hostů do pořadu „Rodina a já.” Ze všech pozvaných a bylo jich víc než desítka jen jeden opravdu odmítl. Ti ostatní bez nějakého zvláštního váhání přijali.
Pokud se mediální pozornosti dostane někomu, kdo ji není podle těchto „kritiků” hoden, neb hoden je jí podle jejich mínění ten nejkvalitnější člověk. Kdo je kvalitní, pochopitelně určuje anonym, rozhořčí se natolik, že hlásají že poskytnutí takové možnosti někomu s takovým vzděláním, životními osudy, v takovém rozsahu, pak musí se nutně jednat o selhání instituce. Závist je mocná a mnozí lidé rádi zlehčují cizí úspěchy právě třeba tvrzením, že se u herečky nejedná o žádný talent ale pouze o postelovou dovednost, nebo o úplatu, případně o hloupých lidech zaměstnaných v instituci, kteří takovému, z jejich hlediska vzato, neumětelovi poskytli z blbosti možnost uplatnit scénář, námět.