Jak si tak sleduji ty různá videa o cvičení, práci s energií, uvědomuji si, jak je jednoduché se zabavit.
Jak si tak sleduji ty různá videa o cvičení, práci s energií, uvědomuji si, jak je jednoduché se zabavit. Videa preferuji, pokud jsou v angličtině, protože má angličtina není dobrá a neškodí ji trošku zlepšit.
Už začínám zjišťovat, že pomalý pokrok nastává. Občas jsem otočený zády a už začínám rozumět mluvenému slovu bez titulků. Tedy něco málo zlepšení. Jde to pomalu. Ale jak říkal jeden strojník. „Dost času, celý život před námi”.Měl pravdu, není nutné nikam chvátat. Budoucnost se dostaví sama.
Sleduje ty videa si říkám: „Jo jak je jednoduché se dostat do kondice. Jen člověk nesmí být zas až tolik líný.“ Jenže lenost je občas lepší, než předsevzetí. Znám všechny správné postupy, dokonce vím, že přiměřenost je zdravá. Zdravá, ale občas si dopřeji, co hrdlo ráčí. Sním, co vidím. S radostí a smíchám ledacos. Bez následků. Dobře naplněný žaludek, navozuje radost. Proč se občas neradovat. Askeze je dobrá jen někdy.
Zároveň si ale uvědomuji, že ten pomalý pokrok, je docela príma, protože pokud žiji v přítomnosti, nemusím se zabývat plánováním. Třeba: „Do roka musím umět anglicky. Perfektně.” Jedna věc, co znamená perfektně, druhá, ta mi říká, že plánování svazuje a vytváří stres. Jakmile si udělám plán, nesplním ho, pak se dostanu do pocitu viny a neschopnosti.
Jistě, lidé si mohou plánovat, podobně jako já kdysi, že budou mít krásnou ženu, což se mi splnilo, zařízený byt, mít s ní dítě, což se mi také splnilo.i Měl jsem plány a měl jsem představy. Představy pominuly, přítomnost zůstala.
Žena časem odešla, zůstal jsem sám. Neuměl jsem tehdy s ní vycházet. Ona neuměla vycházet se mnou. Plány vyvanuly, iluze shořely v realitě přítomnosti. Co člověk neumí v přítomnosti, těžko bude umět v budoucnosti, pokud se v přítomnosti nesnaží potřebné naučit, či změnit. Ať se jedná o způsob komunikace, nebo anglická slovíčka. V přítomnosti neplatí minulost, stejně jako neplatí budoucnost. Mám se proto trápit, že se mé představy v minulosti nesplnily: Inu mohl bych, ale změní se ta minulost?
Z toho důvodu, vždy říkám svým klientům: „Co se naučíš dnes, budeš mít v budoucnosti.” Naučit se vše, co je potřebné pro dnešek. Kolik je takových, jako jsem byl já, co měli plány, aby časem zjistili, že plány jsou zcela mimo, oni jsou úplně někde jinde, než si plánovali. Po čtyřicítce jsem přestal plánovat. Už předtím jsem žil v přítomnosti, ale měl jsem různé představy o budoucnosti. Viz manželství.
V momentě, kdy jsem přestal plánovat budoucnost, soustředil jsem se na přítomnost, začaly se dít věci. Učil jsem se a hledal možnosti, jak naučené uplatnit. Našel jsem možnosti a učil se dál. Podobá se ono chování, hledání zlata. Hledáte-li zlato, musíte se soustředit na místa, kde by mohlo být. Ptáte se, učíte se, zkoušíte. Můžete si dělat libovolné plány, ale dokud nezískáte zkušenosti s hledáním zlata, žádné zlato nemáte. Najdete-li zlato, můžete zjistit, že všechny vaše plány jsou jen iluzí. Našel jsem zlato, tam kde bylo. Protože jsem žil v přítomnosti. Plány jsem neměl, žil jsem přítomností, kdy jsem si užíval nalezeného zlata. Obrazně řečeno.
Pokud si iluze pěstujete, dostanete se do situace, jako onen hoch, ve filmu, „Na sever Aljašky.” Zlato našel, hledal správně, plány měl aby nakonec zjistil, že nedbal na přítomnost, že žena, se kterou si plánoval svou budoucnost, si vzala někoho jiného. Budoucnost je nejistá a plány, jak se zdá, jsou jen iluzí, která zdržuje od skutečného života. Podobné tomu, když pronásledujete na ulici jednu krásnou ženu, která třeba nemá zájem, abyste lehkomyslně míjeli podobně krásné žen, které by zájem měly. Čtenářky si mohou dosadit chlapa. 🙂
Sice jsem před chvíli shlédl dokument, který mne ujišťoval, že všechno, co existuje, je jen hologram, je jen představa našich myslí. Nemíním s tím tvrzením polemizovat, přeci jen, nechám si pro sebe ono mínění, které mi říká: „Co je teď, existuje, co bylo je jen má představa, co bylo, a co bude, jsou jen dohady, které se většinou nevyplní.“
Co bude nevíme. Co je, prožíváme. Máme-li hlad, najíme se a a tak se připravíme na přežití do budoucnosti. Milujeme-li, máme v přítomnosti dobré vztahy. Každá přítomnost se zároveň transformuje v budoucnost. Moji klienti mají velké obavy z následku v minulosti a velké obavy z budoucnosti. Vždy se snaží dostat mimo přítomnost. Bohužel. Nevšimnou si, že přítomnost je tou nejzajímavější skutečností.