Původně jsem myslel, že mám zcela volnou sobotu, ale nebylo tomu
tak, jen jsem si zapomněl toho klienta napsat. Jo, už
Původně jsem myslel, že mám zcela volnou sobotu, ale nebylo tomu
tak, jen jsem si zapomněl toho klienta napsat. Jo, už
zapomínám. Holt věk je věk. Sice trénuji paměť, zřejmě málo. Ale
vzbudil jsem se včas, takže mne nenachytal rozespalého.
Ale nakonec, nemůže chtít člověk všechno hezké. Tedy chtít může,
ale nedostane. Na druhou stranu, podařilo se mi opatřit si novou
síťovou kartu, na které mi bude chodit internet, když chci provozovat
Solaris 10. Což je můj oblíbený operační systém. Mám ho rovnou na
železu, nemusím ho mít jen ve virtuální mašině. Teď ho mám na železe
a mám proto hezkou sobotu. A tomu poslouchám Toma Waitse, mého
oblíbence.
Měl jsem v poslední době poměrně úspěšný čas, co se blogů na iDnes
týče. To zřejmě nedalo spát mému „fanouškovi,” co
vystupuje pod jménem Pavel Marek. Ten si už dlouhodobě dělá starosti
s mou morální integritou, politickým zaměřením a kvalifikací. Takže
jsem se rozhodl, že pokud nediskutuje k obsahu blogu, pouze jen
vopruzuje, mazat ho.
Vím, že mnoho lidí považuje mazání buď za slabošské chování, nebo
za deficit demokratické diskuse, jenže já si myslím, že nemám
povinnost se zabývat názory na svou osobu od člověka, kterého
neznám, který jen vopruzuje, uráží, dává najevo svou nadřazenost a k
samotnému tématu neřekne nic. Tímto způsobem si může diskutovat pod
kterýmkoliv blogem, kde mu autor blogu dovolí. U mne ne. Sliboval
mi, že napíše blog, kde uveřejní všechny své smazané názory, které
má zkopírované. Ať si užije.
Lidé, kteří mají potřebu někomu dokazovat svou mravní nadřazenost,
evidentně mají problém. A já jsem s nimi neuzavřel žádnou smlouvu,
že s nimi jejich problém budu sdílet, nebo se snažit investovat svou
energii, do jejich zlepšení života. A nechat se ještě jimi nechat
urážet. Urážky nepovažuji za demokratickou diskusi, natož vůbec za
diskusi. Pokud někdo uráží, dám mu buď přes hubu, nebo, není-li v
mých možnostech či silách mu přes tu hubu dát, přeruším s ním
jakoukoliv diskusi.
Lidé obvykle na sebe kladou nároky, které nejsou sto ustát. Třeba
si nevšímat urážek, cítit se nad věcí, atd. Nekladu na sebe nároky
tohoto druhu, vydržím dost, ale v určitou chvíli prostě řeknu:
„konec” a nedám si jak říkával můj přítel a excelentní
terapeut, Honza Lutera „srát na hlavu.” Jsem toho
mínění, že ti, co si dají srát na hlavu, nejsou moudřejšími, než ten,
co jim na tu hlavu sere, pouze mají na hlavě nasráno. Nemusím mít
všechno, co mají ti druzí. A nemusím všechno, co si nechají druzí
líbit od jiných lidí, považovat za moudré chování
Může mne bavit chvíli si jen tak slovně pinkat, občas to dělám,
ale jakmile zjistím, že tomu druhému jde jen o to, vyhrát, ponížit,
urazit, zesměšnit, pak konec. Diskuse není o tom, kdo koho víc
urazí, ale o tom jestli se shodneme, nebo neshodneme. Neshodnu se s
diskutujícím například na tom, jak dlouho chodit do terapie, mohu
toho druhého upozornit, že jeho chování vnímám jako pyšné, ale nemám
důvod proto argumentovat jeho domnělým, nebo skutečným morálním
profilem. O tom debata není. jen a jen o věci samé. Nic víc, nic
méně.
Mne stejně jako jiné lidi se dotkne například připomínka, že se v
tuhle chvíli nechovám podle něčích představ, ale mohu se rozhodnout,
zda změním své chování, protože jsou mi nepříjemné emoce, které v
takovém případě prožívám, nebo, že své emoce zvládnu a pak v tom
případě, zda je mi jedno, že ten člověk bude nespokojený, pokud své
chování i přes jeho upozornění nezměním. Ani v tomhle případě se
nedomnívám, že bych měl nějakou povinnost se chovat podle něčích
představ. Ani zde jsem s ním nepodepsal žádnou
smlouvu.
Tak si tak ladím Solaris, píši blog, poslouchám Toma Waitse, slunce
svítí a říkám si, že je možná čas, si zase užít sobotního volna,
ničím se nijak netrápit a jen tak existovat. Když jsem si
zformuloval výše uvedenou úvahu na téma: „Co jsem komu čím
povinován?” Uvařím si kafe a uvidím, co bude dál. Jinak mi
vyšel v Katolickém týdeníku článek na téma: „Askeze.”
Pod názvem: „Změň sám sebe a nemusíš měnit nikoho
jiného.”
Je zajímavé, kolik lidí se mne už zeptalo, co slovo askeze
znamená. Myslím, že ty dotazy tak trochu symbolizují dobu. Něco si
odřeknout, něco snášet, ale jen tolik, kolik člověk unese, ne
víc. Kdo na sebe nakládá víc než unese, svým způsobem projevuje i
pýchu. No a já už jsem za celý týden unavený, nehodlám, pokud to
bude v mých silách něco snášet a budu se je válet, číst si, dám si
něco dobrého a uvidíme, co přinese zítřek. Neb, co se starat, co bude
zítra? Když dnešek má dost svých starostí. Jo jo.
A k tomu text. Když jsem si ho našel a přečetl, vrátil jsem se do
mládí, kdy jsem šel s nějakým děvčetem a drželi jsme se za ruce, přes
most nad Labem v Děčíně. Dokonce si umím vybavit s kterým to bylo. Inu
některé písně mají kouzelnou moc, nás vrátit na chvíli do mládí.
Got no time for the corner boys,
Down in the street makin‘ all that noise,
Don’t want no whores on eighth avenue,
Cause tonight I’m gonna be with you.
‚Cause tonight I’m gonna take that ride,
Across the river to the jersey side,
Take my baby to the carnival,
And I’ll take you on all the rides,
Sing sha la la la la la sha la la la.
Down the shore everything’s alright,
You’re with your baby on a Saturday night,
Don’t you know that all my dreams come true,
When I’m walkin‘ down the street with you,
Sing sha la la la la la sha la la la.
You know she thrills me with all her charms,
When I’m wrapped up in my baby’s arms,
My little angel gives me everything,
I know someday that she’ll wear my ring.
So don’t bother me cause I got no time,
I’m on my way to see that girl of mine,
Nothin‘ else matters in this whole wide world,
When you’re in love with a jersey girl,
Sing sha la la la la la la.
And I call your name, I can’t sleep at night,
Sha la la la la la la.